Jak tichý český chemik porazil HIV a vydělal miliardy pro další vědce

22. 04. 202615:09

Laboratoř v pražských Dejvicích voní chemikáliemi. Uprostřed stolu stojí vyvážená sklenice čaje, vedle ní sešívačka a hromada papírů. Na první pohled nic, co by připomínalo zázrak. Ale právě tady, mezi tisíci zkumavek, vznikal lék, který změnil osud milionů lidí.

Jak tichý český chemik porazil HIV a vydělal miliardy pro další vědce
foto: Wikimedia Commons, volné užití. Akademie věd České republiky, Stanislava Kyselová/Antonín Holý

Muž, který za ním stojí, je tichý vědec Antonín Holý. A jeho příběh je dokonalou ukázkou toho, že někdy stačí trpělivost, geniální intuice a jeden odvážný telefonát z Ameriky.

Když v 70. letech minulého století začínal Antonín Holý v Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) v pražských Dejvicích, jeho výzkum působil jako vědecká romantika, která nemá šanci uživit laboratoř, natož změnit svět. Zatímco za okny se střídaly režimy, od normalizace přes sametovou revoluci až po divoká 90. léta, Holý se nehnul od svých molekul.

Jeho posedlost? Takzvané acyklické nukleosidfosfonáty. Laicky řečeno: molekuly, které vypadají jako stavební kameny virové DNA, ale ve skutečnosti jsou to dokonale maskované bomby. Virus si je splete se svým vlastním materiálem, zabuduje je do sebe, a tím se jeho množení definitivně zastaví.

Jenže bez testů na virech byla Holého teorie jen krásnou chemickou rovnicí. A tady vstupuje do hry druhý muž tohoto příběhu: Erik De Clercq, belgický virolog z univerzity v Lovani.

V 70. a 80. letech vytvořili Holý a De Clercq jednu z nejefektivnějších výzkumných dvojic historie. Holý v Praze syntetizoval stovky nových látek, De Clercq je v Belgii testoval na virech. Žádné složité smlouvy, žádné korporátní schvalovací procesy. Jen pošta, později fax a obrovská vzájemná důvěra.

Posílali si vzorky v malých lahvičkách. A postupně začali narážet na látky, které fungovaly. Ne proti jednomu viru, ale proti celé řadě, včetně viru HIV, který byl tehdy (začátek 80. let) čerstvě objevenou a naprosto děsivou hrozbou.

Největší zlom přišel s molekulou, která dostala jméno Tenofovir

Tady se příběh láme v něco, co zní až jako hollywoodský scénář. Holý a De Clercq objevili látku, která umí zastavit virus HIV. A co se stane? Žádná velká evropská farmaceutická firma o ni neprojevila zájem.

Byla to prý příliš riskantní cesta. Tenofovir byl nukleotid, něco, co se v té době považovalo za slepou uličku vývoje léků proti HIV. Evropští giganti to odmítli s tím, že by to stejně nikdy nefungovalo v lidském těle.

A tehdy přišla ta slavná chvíle, která patří k nejšťastnějším náhodám české vědy.

Malá, téměř neznámá kalifornská firma Gilead Sciences, která měla v té době jen asi 15 zaměstnanců, vsadila všechno na jednu kartu. Koupila licence od ÚOCHB a začala vyvíjet léky na bázi Tenofoviru.

Dneska je Gilead Sciences jednou z největších farmaceutických firem na světě s tržní hodnotou v řádech desítek miliard dolarů. A jejím základem byl právě Tenofovir Antonína Holého.

Tenofovir se stal pilířem léčby HIV. Dnes drží naživu miliony lidí po celém světě. A jeho derivát Truvada způsobil revoluci i v prevenci.

Truvada se dnes používá jako takzvaná PrEP (preexpoziční profylaxe). Zdraví lidé, kteří užívají tuto tabletu pravidelně, snižují riziko nákazy HIV o více než 90 procent. Je to něco jako „antikoncepce proti viru“. A je to přímo z Prahy.

Navíc Tenofovir funguje i proti chronické žloutence typu B, která postihuje stovky milionů lidí hlavně v Asii a Africe.

Pro Českou republiku to nebyla jen vědecká hrdost, ale i obrovský ekonomický přínos. Akademie věd díky patentům Antonína Holého získala miliardy korun. Tyto peníze se dodnes vrací zpět do výzkumu – financují nové laboratoře, přístroje a mladé vědce v Akademii věd. Antonín Holý je autorem nebo spoluautorem více než 600 vědeckých prací a držitelem 60 patentů. Jeho objevy se staly základem léků jako Viread, Truvada či Atripla.

Antonín Holý tak posmrtně platí další generace českých chemiků a biologů. Jeho odkaz není jen v lécích, ale i v tom, že si Česko díky němu udržuje světové jméno v organické chemii.

Antonín Holý zemřel v roce 2012. Dodnes má v Ústavu organické chemie a biochemie v Praze zachovanou svou pracovnu přesně tak, jak ji opustil.

Tagy