ROZHOVOR: „Já jsem kauzu dostal na starosti v roce 1999, a to ve stavu, že všechna trestní oznámení na Koženého byla odložena a vyšetřování zastaveno. Já jsem jej obnovil a dovedl k pravomocnému rozsudku,“ říká ke kauze Harvardských fondů tehdejší vyšetřovatel a současný senátor Václav Láska.
foto: SinMed.cz/Václav Klaus
Jaké byly největší překážky při shromažďování důkazů, když hlavním aktérům hrozil postih v řádu miliard korun a majetek mizel přes nepřehlednou síť offshore firem?
Největší problém bylo analyzovat obrovské množství listin. V sídle Harvardů jsem domovní prohlídku prováděl celý týden, odvezl jsem z ní plnou skříňovou Avii šanonů a několik měsíců je analyzoval, než jsem z nich vybral důkazní materiál, na základě kterého byl Viktor Kožený odsouzen. Dalším problémem byla neochota svědků svědčit. Říkali mi, že Kožený má stále skvělé krytí z nejvyšších politických kruhů a oni se bojí odplaty.
Kde podle vás vyšetřovací tým narazil na největší systémový nebo politický odpor?
Předně věc nevyšetřoval žádný tým.
Nevěděl jsem.
Byl jsem na to sám a k ruce jsem měl ještě jednoho kolegu, který ale většinově pracoval na jiném případu. Na vyloženě přímý politický odpor jsem nenarazil. Probíhaly jen drobné pokusy o mou diskreditaci, ale to bylo vše. Já jsem v té době vedle této kauzy vyšetřoval ještě krach Investiční a poštovní banky (IPB) a tam to s politickým nátlakem bylo mnohem horší.
Pojďme ještě k Harvardským fondům. Hlavním aktérem je Viktor Kožený. Na koho dalšího je dobré nezapomenout?
Druhým velkým hráčem kauzy byl Boris Vostrý, který byl s Koženým též odsouzen. Ale pak se okolo této kauzy motaly desítky lidí, kteří se na ní podíleli. Jedním z nejzajímavějších byl třeba Juraj Široký (slovenský miliardář, oligarcha, který v roce 1991 usedl do představenstva společnosti Harvardský rastový investičný fond Slovakia, pozn. red.).
Když se s odstupem času podíváte na výsledek, tedy odsouzení v nepřítomnosti a faktickou nevymožitelnost většiny ukradených peněz, byla podle vás kauza Harvardských fondů pro českou spravedlnost výhrou, nebo spíše mementem limitů tehdejšího státu?
Byla rozhodně výhrou. Bez mého vyšetřování by byl Viktor Kožený možná dál vydáván za vzor českého podnikatele, jak se o něm vyslovil třeba Václav Klaus. A hlavně ta kauza je dokonalou kronikou „kupónové privatizace“. Na to bychom neměli zapomínat.
Když jsme u politiky, do jaké míry měla politická elita 90. let zájem na tom, aby pozadí vazeb mezi Harvardskými fondy a tehdejšími politiky zůstalo neodkryto?
Tehdy hlavní vazby Koženého byly na Václava Klause a ostatní politiky ODS. Vzhledem k tomu, že v době vyšetřování vládla ČSSD s Milošem Zemanem v čele, nebyl na mě v této kauze vyvíjen přímý politický nátlak. Spíše naopak. Miloš Zeman a Stanislav Gross mi verbálně opatrně vyjadřovali podporu. To se ale změnilo, když jsem začal vyšetřovat krach IPB. Tam už na politiky ČSSD vazby byly. A když mi začali někteří vysvětlovat, co bych měl, či neměl a já se bránil jejich hesly „padni komu padni“ a „akce čisté ruce“, tak má policejní kariéra rychle skončila.
Chápu.
A mohu-li sám k této věci něco doplnit?
Určitě.
Objevil jsem v poslední době komentáře, že jsem kauzu vyšetřoval tak, aby Viktor Kožený mohl zdrhnout z ČR a nic se nevyšetřilo. K tomu, mohu-li, doplňuji, že Viktor Kožený utekl z České republiky na Bahamy v roce 1994. Já jsem kauzu dostal na starosti v roce 1999, a to ve stavu, že všechna trestní oznámení na Koženého byla odložena a vyšetřování zastaveno. Já jsem jej obnovil a dovedl k pravomocnému rozsudku, kterým byl Viktor Kožený odsouzen za podvod na 10 let.