Státní zástupce vysvětlil okolnosti kauzy VZP

KAUZA: Naše redakce na začátku března jako první informovala o zakázce společnosti TresTech na resortu životního prostředí. Firma, jejíž jednatel figuroval v kauze VZP, bude pracovat na rozšíření stávající diskové infrastruktury ministerstva. Celková cena zakázky činí zhruba 17 milionů korun.

Podle ministerstva je však tento postup zcela v souladu se zákonem, jak pro SinMed.cz uvedla tisková mluvčí Veronika Krejčí.

„Ministerstvo životního prostředí jako zadavatel, v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, od účastníků zadávacího řízení mimo jiné požadovalo předložení dokumentů, které prokazují základní způsobilost podle tohoto zákona. Vybraný dodavatel v rámci své nabídky předložil dokument, který potvrzuje, že dodavatel ani jeho statutární orgán nebyl v posledních pěti letech pravomocně odsouzen pro některý z trestných činů uvedených v zákoně a jeho nabídka tak splnila podmínky zákona.“

Podobně reagovala i společnost TresTech. „Společnost zároveň splňuje veškeré požadavky zákona o zadávání veřejných zakázek, včetně bezúhonnosti a kvalifikačních předpokladů, a může se tedy účastnit veřejných zakázek bez jakéhokoli omezení,“ vzkázala redakci. Ve vztahu k prověřované zakázce VZP z roku 2021 doplnila, že se na ní podílela pouze v omezeném rozsahu formou dílčí technické poddodávky serverů. „Role byla čistě technického charakteru,“ uvedla firma pro SinMed.cz.

Za toto jednání nelze postihnout právnické osoby

O stanovisko redakce požádala rovněž Vrchní státní zastupitelství v Praze, které má v kauze pravomoc poskytovat informace.

Státní zástupce VSZ Miloš Klátik k problematice uvedl, že: „V dotazované trestní věci jsou předmětem trestního stíhání mimo jiné dvě veřejné zakázky VZP ČR, u kterých je podezření z naplnění znaků trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea první tr. zákoníku, respektive i kvalifikovaných podstat tohoto trestného činu.“

Uvedený trestný čin podle státního zástupce nepatří do taxativního výčtu trestných činů, za které lze stíhat právnické osoby dle § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, ve znění pozdějších předpisů (TOPO). „Z tohoto důvodu nelze za takové jednání právnické osoby ani postihnout a nelze jim ani ukládat zajišťovací opatření dle § 33 odst. 1 zákona TOPO, kterým by byl pozastaven jeden nebo více předmětů činnosti právnické osoby. V této trestní věci sice bylo zahájeno trestní stíhání i pro jiné trestné činy, nicméně trestní stíhání, o kterém bylo rozhodnuto dne 3. listopadu 2025, se týká pouze fyzických osob, z tohoto důvodu ani v těchto případech nelze takto postupovat,“ poznamenal Klátik.

Šlo by o fyzické, ne právnické osoby

„Jestliže jde o fyzické osoby, tak je třeba uvést, že dle trestního řádu zákona č. 141/1961 Sb. se zásadně uplatňuje presumpce neviny. Trest zákazu činnosti dle § 73 tr. zákoníku nebo zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži dle § 74c tr. zákoníku, případně i jiné tresty lze uložit pouze v případě, že je rozhodnuto o vině obviněné osoby, a toto odsouzení nabude právní moci,“ uvedl na konto zmíněné kauzy.

Trestní řád podle státního zástupce pražského VSZ sice umožňuje předběžně zakázat výkon konkrétně vymezených činností dle ustanovení § 88l tr. řádu, avšak podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení v tomto případě zjištěny nebyly. „Nicméně i tak by se takové předběžné opatření mohlo týkat pouze fyzických osob, které jsou obviněny, a nikoliv právnických,“ uzavřel.