Herečka Ilona Svobodová práskla dveřmi. Nyní popsala dění na konzervatoři

KAUZA: Když se Ivo Kahánek ujímal funkce ředitele Pražské konzervatoře, neměl od počátku na růžích ustláno. Výběrové řízení na tento post totiž nevyhrál. Dokonce se neumístil ani mezi prvními třemi kandidáty doporučenými výběrovou komisí. Přesto nakonec získal důvěru politiků a byl do čela jedné z nejprestižnějších uměleckých škol v zemi jmenován.

Při jeho nástupu do funkce se představitelé hlavního města předháněli v pochvalných vyjádřeních.

„Věříme, že pan Kahánek přinese do vedení konzervatoře nejen své umělecké zkušenosti, ale i moderní vizi rozvoje hudebního vzdělávání, která osloví mladé talenty a posílí mezinárodní spolupráci,“ uvedl na loňské tiskové konferenci, které jsme se účastnili, radní hlavního města Prahy pro oblast školství Antonín Klecanda (STAN).

Pražská konzervatoř byla založena v roce 1808 a patří k nejstarším hudebním školám v Evropě. Mezi absolventy figurují významné osobnosti české i světové hudby.

Sám Kahánek po svém jmenování pro Praha.eu prohlásil: „Hlavní vizí je posílení Pražské konzervatoře jako středobodu odborného hudebního vzdělávání a mostu mezi základními uměleckými školami a univerzitou, kde je třeba odvést hlavní část špičkové vzdělávací práce, a to nejen u budoucích výkonných umělců, ale také mladých pedagogů.“

Nejprve chvála

Nadšeně o něm v té době hovořil i tehdejší radní pro kulturu Jiří Pospíšil (TOP 09). V debatách o budoucí Vltavské filharmonii vyjadřoval přesvědčení, že právě kvalitní vedení konzervatoře pomůže vychovat umělce, kteří budou jednou na jejích pódiích vystupovat.

Pozoruhodné je, že debaty kolem Pražské konzervatoře se téměř vždy točí kolem hudby. I Kahánkův předchůdce Petr Čech je muzikant. Člověk tak někdy nabývá dojmu, že se na Hudebně dramatické oddělení, které je nedílnou součástí školy, poněkud zapomíná.

Právě o tom jsme hovořili s herečkou Ilonou Svobodovou, někdejší vedoucí Hudebně dramatického oddělení. Rozhovor se odehrál krátce poté, co se na posledním jednání pražského zastupitelstva ostře vymezil vůči radnímu Antonínu Klecandovi zastupitel Prahy 1 Vojtěch Ryvola (GEN). Ve své interpelaci tvrdil, že je po roce Kahánkova působení škola v rozkladu.

Ryvola upozornil, že situaci podle jeho informací vnímají zaměstnanci i studenti výrazně jinak než vedení města. „Za poslední měsíce odešla nebo oznámila odchod řada provozních zaměstnanců školy na různých pozicích, včetně školní psycholožky a výchovné poradkyně,“ uvedl. Podle něj se mezi studenty i pedagogy opět začíná mluvit o nedůvěře, špatné komunikaci, psychickém vypětí a stresu. Jak řekl pro SinMed.cz: „Duševní zdraví je stále skloňovanější téma, proto je třeba ho brát v potaz i v tomto případě.“

Nás v případě Ilony Svobodové zajímalo, proč se veřejná debata soustředí téměř výhradně na hudební část školy a opomíjí hereckou složku.

Dramatické hodnocení

„Pražská konzervatoř byla vždy doménou legend českého herectví a zároveň místem, kde vyrůstaly nové herecké generace. Když jsme ale studovali my, byli muzikanti také preferovanou skupinou. My jsme docházeli po celé Praze, zatímco oni byli soustředěni v jedné budově,“ vzpomíná Ilona Svobodová.

Připomíná, že během jejího působení ve vedení oddělení slavila škola sto let existence hereckého oboru. „Učili zde Ladislav Pešek, Karel Höger nebo Miloš Nedbal. Dokonce i za minulého režimu na konzervatoři působily výrazné osobnosti jako Radovan Lukavský nebo Jaroslava Adamová,“ říká.

Dnešní situaci však hodnotí kriticky.

„Konzervatoř se znovu dostává do soukolí politiky. Odcházejí lidé napříč obory, mnozí jsou dlouhodobě pod psychickým tlakem. Ryba smrdí od hlavy. Pokud škola nemá pevné vedení, stává se z ní chaos. I proto jsem ze školy odešla,“ tvrdí.

Jaká komise?

Ještě ostřeji se vyjadřuje k samotnému výběru ředitele.

„Přijde mi absurdní, že magistrát sestaví komisi odborníků, která po výběrovém řízení stanoví pořadí kandidátů podle jejich výsledků, a nakonec není jmenován ten nejlepší. Ředitelem se stal až pátý kandidát v pořadí. K čemu pak taková komise je, když její doporučení nehraje zásadní roli a rozhoduje politika?“ ptá se.

A přidává přirovnání z vlastního oboru: „Je to stejné, jako když člověk přijde na casting, režisér si vybere herce, ale produkce jeho rozhodnutí nerespektuje a dosadí někoho svého.“

SinMed.cz žádal o stanovisko radního Antonína Klecandu, stejně jako jeho asistenty. Na dotazy nikdo nereagoval.