POSLEDNÍ DNY SLAVNÝCH: Před kamerou floutek, holkař i kriminálník, v životě milující manžel a spolehlivý táta. Sice ho objevili už ve školce, životní roli mu ale vyfoukl Pavel Trávníček.
foto: se svolením České televize, Miloš Schmiedberger/Jaroslav Drbohlav s Lenkou Termerovou v roce 1977. Povídka Šatna z cyklu Bakaláři.
Vysoký a štíhlý, s tmavýma očima, které působily jako podmalované a z nichž prosvítala něha. Byl nepřehlédnutelný, a navíc se uměl krásně usmát. Pro většinu diváků navždy zůstane pobočníkem Vítkem z Tří oříšků pro Popelku. Do vínku ale dostal dědictví, nad nímž nemohl vyhrát. K těmto okolnostem se proto dnes vrátíme.
Hvězda ze školky
Narodil se 13. ledna 1947 v Praze jako jedno ze šesti dětí a už ve školce zpíval v Dismanově rozhlasovém dětském souboru a hrál divadlo v domě pionýrů. V šesti letech poprvé stanul před kamerou v propagačním šotu a v devíti dostal první výraznější roli ve filmu Jurášek. V patnácti letech si zahrál Tondu v Kuřatech na cestách a okatý kluk jeho režiséra Václava Vorlíčka tak zaujal, že ho pak obsazoval téměř ve všech svých filmech.
Po maturitě zamířil rovnou na DAMU. Už během studia si vyzkoušel jeviště pražského Tylova divadla a prakticky hned po škole získal angažmá v Liberci. V roce 1972 dostal od režiséra Vorlíčka první „dospěláckou“ roli v detektivce Smrt si vybírá a Vorlíček prý o něm uvažoval jako o princi ve Třech oříšcích pro Popelku. Po natáčení Popelky se oženil s dlouholetou láskou Marcelou, přesunul se do Prahy a koncem roku 1978 se jim narodila dcera Eva.
Hrál v divadlech, točil pro film a televizi a ve studiích strávil více času než doma.
Prokleté dědictví
Nelítostný osud ho začal brzdit krátce po třicítce, právě když se stával hvězdou, onemocněl těžkou cukrovkou, která byla v rodině dědičná. V roce 1983 ještě zvládl natočit životopisnou kroniku Otakara Vávry Putování Jana Amose, komedii Otakara Fuky Samorost a válečné drama Boj o Moskvu, které ale mělo premiéru až několik měsíců po jeho smrti. Od počátku 80. let se jeho zdravotní stav dramaticky zhoršoval, přestože důsledně dodržoval příkazy lékařů. Herectví se nechtěl vzdát, jenže během dvou let přišel o zrak a musel se definitivně rozloučit. A pak mu začaly postupně selhávat životně důležité orgány. Počátkem roku 1985 podstoupil náročnou transplantaci ledvin a slinivky, po zákroku se ještě probral z narkózy a lékařům poděkoval, jeho tělo ale orgány nepřijalo. Mimořádný talent předčasně odešel v pouhých třiceti osmi letech dne 28. dubna 1985.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Národní divadlo, Česká televize, FTV Prima, Institut umění – Divadelní ústav)
|
Adina Janovská se narodila do rodiny, která po několik generací zasvětila své životy novinám a knihám. Patřila do zakládající redaktorské patnáctky deníku Blesk. Přes zahraniční rubriky dalších deníků se postupně propracovala až do vydavatelství, kde jako šéfredaktorka stála u zrodu nejúspěšnějšího českého společenského týdeníku Rytmus života.
Následně se zaměřila na oblast společnosti a showbyznysu v denících, přílohách i časopisech. Podílela se také na svého druhu jedinečném společenském projektu s celostátní televizní premiérou, včetně scénáře, který vedl k řadě úspěšných seriálových večerů.
Později pracovala na různých projektech pro televize Nova a Prima, mimo jiné i na populární reality show VyVolení. V posledních letech se věnuje především komentářům, postřehům a zákulisním pohledům na životy slavných osobností pro server Krajské Listy.
Pro server SinMed.cz připravila sérii textů mapujících poslední okamžiky slavných osobností. Redakce si je totiž vědoma, že k tématu zdravotnictví a zdraví neoddělitelně patří i otázka umírání a smrti.
|
