Hledal souvislost mezi šílenstvím a krví. Našel klíč, který dodnes zachraňuje miliony životů. Řeč je o českém psychiatrovi Janu Janském, jehož jméno dnes zná každý bezpříspěvkový dárce krve, ale jehož osud je učebnicovým příkladem vědecké skromnosti a historické křivdy.
foto: Volné dílo/Jan Janský
Janský nebyl žádný hematolog v bílém plášti, který by noci bděl nad mikroskopem v transfuzní stanici. Byl to psychiatr, který se snažil odhalit, zda za duševními chorobami nestojí něco tak základního, jako je srážlivost krve. Věřil, že by ji mohl předvídat.
A právě tato zdánlivě bláhová hypotéza ho dovedla k objevu, který mu vynesl nesmrtelnost – i když za jeho života o tom nikdo nevěděl.
V roce 1907 publikoval Janský práci s názvem Hematologické studie u psychotiků. Poctivě otestoval vzorky od 3 125 pacientů a na základě jejich krevních vlastností rozlišil čtyři odlišné skupiny. Označil je jednoduše římskými číslicemi I, II, III a IV.
Jeho systém byl naprosto přesný. Dodnes ho používá celý svět – byť pod písmeny A, B, AB a 0.
Problém? O tři roky dříve už rakouský vědec Karl Landsteiner popsal tři skupiny (A, B a C, dnešní 0). Chyběla mu ale ta čtvrtá, kterou jako první na světě identifikoval právě Janský. A co víc: Janský jako první pochopil, že jde o ucelený, čtyřdílný systém.
Jenže Janský svůj objev vlastně cimrmanovsky považoval za pouhý vedlejší produkt psychiatrického výzkumu. Nepřikládal mu velkou váhu. Publikoval ho česky v nenápadném místním sborníku a vrátil se k léčení duševně nemocných.
Zatímco Landsteiner sbíral za svůj objev v roce 1930 Nobelovu cenu, Janský už byl devět let na pravdě boží. Bylo mu pouhých 48 let, podlehl angině pectoris. Svět o něm prakticky nevěděl.
Paradoxní zápletka přišla až z Ameriky. Ve dvacátých letech minulého století se tamní lékaři pokoušeli udělat pořádek v chaosu kolem krevních typů. A narazili na starou českou práci. „Podívejte se, jeden doktor z Prahy už to všechno vyřešil dávno před námi,“ museli si tehdy říct.
V roce 1921 američtí lékaři oficiálně potvrdili Janského objev v klasifikaci čtyř krevních skupin. Bylo to ale posmrtné zadostiučinění.
Zatímco ve světě se dnes učí Landsteinerův systém (A, B, 0, AB), v Česku je Janský národním hrdinou. Jeho jméno nesou nejvyšší ocenění pro bezpříspěvkové dárce krve – Janského plakety.
A jedna malá zajímavost na závěr. Krevní skupina IV (dnešní AB) je nejvzácnější. V české populaci ji má pouze asi 7 procent lidí, zatímco nejčastější je skupina A (kolem 42 procent) a skupina 0 (39 procent).