ROZHOVOR: Vrchlabská rodačka Jana Veselá pracuje v Hradci Králové jako marketingová specialistka. V zimě si však pravidelně bere volno a míří na hory, kde poskytuje soukromé lekce lyžování. Neučí přitom jen děti, ale stále častěji i dospělé.
foto: SinMed.cz/Fronta na lyžování
Na začátku rozhovoru jsme mluvili o úrazech a možných zraněních, Jana totiž v mládí závodila za Sokol HK. Postupně jsme se ale dostali k psychické odolnosti dětí. Jak se ukázalo, ta nebývá problém. Horší je to podle ní s rodiči.
„Začnu u dospělých, což je fenomén posledních let. Hodně rodičů se v mládí lyžovat nenaučilo a z nepochopitelného důvodu se za to stydí. Takže se občas stane, že dopoledne učím jejich děti a odpoledne je samotné. Častěji jde o Němce, ti se tolik nestydí. Čechům je to zkrátka trapné,“ říká čtyřicetiletá instruktorka pro SinMed.cz.
„Dospělí se učí pomaleji, je to fyzicky náročné. Střídáme různé areály: Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Černou horu, Deštné v Orlických horách, Ještěd nebo Tanvaldský Špičák. Jde samozřejmě i o peníze,“ vysvětluje. Kolik si bere za hodinu, říkat nechce. „Je to individuální. Když vidím, že někdo maká, rychle vstane po pádu a neřeší to, poznám, že to myslí vážně. Takovým dávám slevu, chci je podpořit. Většinou jde o muže,“ dodává.
K vážným úrazům podle ní nedochází.
Zakřičela jsem a byl klid
„Nikdo si u mě nezlomil ruku ani nohu. Pádů, odřenin a naraženin máme všichni dost, ale těžký úraz jsem nezažila. Co mi ale vadí, hlavně kolem Špindlu, je marihuana na sjezdovce. Cítíme ji na lanovce i na svahu. Drogy podle mě nepatří ani k pěší chůzi, natož na kopec, kde dobrý lyžař jede přes 70 kilometrů v hodině a nemá šanci se vyhnout kolizi,“ říká.
Zkušenosti s „úrazy“ má však jiné, psychické. A netýkají se malých klientů, jako jejich rodičů. „Děti jsou pružné, soustředí se a od učitelů si vezmou víc, než si rodiče myslí. Když je skupinka, občas je člověk okřikne. A mnohokrát se mi stalo, že z toho maminky byly úplně hotové, že prý na jejich děti nikdo nesmí křičet. Vysvětluju jim, že někdy se křičet musí, protože tyhle rady si děti zapamatují na celý život. Třeba když stojíme v půlce kopce a děti se najednou rozhodnou poskakovat a ohrožují sebe i ostatní. To jsem zakřičela několikrát a vůbec si nemyslím, že je to špatně. Naopak. Lyžování na prudších svazích není snadné a pravidla se musí dodržovat,“ popisuje.
Jen letos napočítala pět maminek, které své děti až úzkostlivě chránily. „Byly z toho víc rozhozené než děti. Ty se naopak postavily do pozoru a přestaly dělat hlouposti. Dostaly nálepky, plácli jsme si. Počítám, že za rok je tam mám zase. Už se těším,“ uzavírá pro SinMed.cz.