Senátor Zdeněk Hraba (za ODS) se připojil k politikům, kteří podporují omezení přístupu nejmladších dětí na sociální sítě. Odvolává se při tom na závěry psychologů a pediatrů, kteří upozorňují na zranitelnost dětí vůči některým mechanismům sociálních sítí. Připomíná také stanoviska Americké psychologické asociace, podle níž funkce sociálních sítí vytvořené pro dospělé nemusejí být vhodné pro děti. Zejména v rané adolescenci je podle odborníků důležité nastavovat hranice.
foto: SinMed.cz/Reklamní kampaň ODS V Kladně
Hraba též připouští, že odpovědnost za děti nesou především rodiče. Podle něj by však neměli zůstávat sami proti technologickým gigantům, kteří disponují rozsáhlými možnostmi, jak získat a udržet dětskou pozornost. Zákonná regulace podle senátora nemá nahrazovat rodičovskou výchovu, ale přimět provozovatele sociálních sítí, aby převzali odpovědnost za prostředí, které dětem nabízejí.
Jeho slova o tom, že děti mají mít především skutečné dětství, vyvolala nesouhlas členky Výboru pro výchovu a vzdělávání pražského magistrátu Lucie Kubesy (ODS).
„Jestli EU plánuje radikální krok v ochraně dětí v online prostředí, tak se mi chce použít profláknutého výrazu jisté osoby na sítích: Jsem zděšena! Vztah dětí k sociálním sítím obecně je problematický, jen mě napadlo, že když si s něčím neumíme poradit, použijeme řešení nejjednodušší, zakážeme to. Byli jsme to my, dospělí, kteří jsme děti svěřili telefonům a počítačům v době covidu a dnes jsme překvapení z toho, že nám na nich děti zůstávají, a někdy dokonce pod jejich vlivem tropí neplechu a občas dokonce páchají trestnou činnost? A co se konečně začít zabývat tím, proč děti na těch sítích visí? Proč mají logopedické vady v první třídě?“ upozornila pro SinMed.cz.
Pozn. red.: Evropská komise 17. září 2026 předložila návrh EU KIDS Act (to restrict social media platforms’ access to children in the EU), který počítá se zákazem přístupu na sociální sítě dětem mladším 13 let. Děti ve věku 13 a 14 let by je mohly používat prostřednictvím omezených účtů spravovaných rodiči. Samostatné účty by byly možné od 15 let. Návrh musí projít Evropským parlamentem a Radou EU.
Ryvola: Děti musí mít náplň
Kubesa upozorňuje především na odpovědnost dospělých a potřebu dostupných volnočasových aktivit. V tomto ohledu se její postoj shoduje s názorem Vojtěcha Ryvoly (GEN), který rovněž odmítá představu, že samotný zákaz vyřeší problémy spojené s používáním sociálních sítí.
„Zarazila mě také výrazná podpora politiků a političek napříč politickým spektrem, dokonce nejen u nás v České republice. Připomíná mi to americké pokusy o snížení spotřeby alkoholu, když zákonodárci schválili prohibici. Já jsem přesvědčen, že pořád platí, že zlobí děti, které se nudí. K čemu jsou debaty o tom, že na sítích děti vidí násilí, pak to násilí provádí v reálu, když jsme těm dětem nenabídli jinou možnost trávení volného času, kterou bychom je zaujali. Zákazy nejsou řešením, pokud jsme děti na sítě, do různých skupin, poslali v covidu sami, a nyní se divíme, že se závislost dětí na sítích stupňuje,“ řekl redakci.
Naopak jihočeský hejtman Martin Kuba (Naše Česko) se v otázce omezení sociálních sítí přiklání na stranu senátora Hraby. Návrh Evropské komise přivítal. Upozornil především na zdravotní rizika, která podle něj nadměrné používání sociálních sítí dětem přináší.
Kuba: Poruchy spánku, úzkosti, deprese
„Dětští psychiatři už dnes jasně vidí, co sítě s dětmi dělají: poruchy spánku, úzkosti, deprese, nárůst sebepoškozování. Zdravou budoucnost našich dětí prostě musíme chránit,“ poznamenal.
Zatímco Hraba a Kuba zdůrazňují ochranu dětského zdraví, Kubesa a Ryvola upozorňují na odpovědnost rodičů a potřebu smysluplného trávení volného času. Do debaty zapadá také názor herce Hynka Čermáka, který se k tématu nedávno vyjádřil v rozhovoru pro SinMed.cz.
„Jasně, že jsou sociální sítě do jisté míry nebezpečné, ale zároveň přináší pokrok, jsou budoucností pro naše děti. Já se nebojím, že by se s nimi nevyrovnaly. Sám děti mám, a musím říct, že mladá generace je na tom velice dobře. Jsou velmi erudovaní, jsou mnohem erudovanější, než jsme v jejich věku byli my. V celkovém měřítku jsou mnohem smířlivější a tolerantnější, než jsme my, nebo než jsme byli v jejich věku my. Mám dojem, že děti si s problémy poradí a nemyslím si, že by bylo potřeba je nějak přehnaně chránit. Neříkám nepomáhat jim, ale přehnané ochranářské pudy jsou podle mě zbytečné.“
Zatímco zastánci věkového omezení zdůrazňují ochranu dětí před riziky digitálního prostředí, jeho odpůrci upozorňují na rodičovskou výchovu, dostupnost volnočasových aktivit a potřebu naučit děti s technologiemi bezpečně zacházet.