REPORTÁŽ: „Takže tady vidíte políčka PČR, HZS, LZS, DP dispečink, MP, JBS, ŘSD, TSK, PRE, AČR, ARO, JIP, LSPP, RZP, RLP, ZZS, OIS, PNP, ZDS, INT a opilci,“ říká velmi vlídným hlasem pražská záchranářka, která nám v Holešovicích před prostory tamního výstaviště vysvětluje systém dispečinku. Chvíli nám trvá, než naskočíme na její zažité tempo, ale opravdu jen chvíli.
foto: SinMed.cz/Sanitní vůz Golem
„Takže to máme anesteziologicko-resuscitační oddělení, přednemocniční neodkladnou péči, koronární jednotku, potom internu, hasičský záchranný sbor a lékařskou službu první pomoci?“ ptáme se.
„Jistě,“ odpovídá, jako by šlo o nejvíc srozumitelnou věc na světě.
Mladá žena ovšem neztrácí tempo. Sedá ke stolu, kde jsou hned čtyři monitory, a pokračuje v hodně zajímavém výkladu. Levý monitor ukazuje stav sanitních vozů, vedle jsou dotazníky pro vyplnění, následují shora uvedené zkratky a velké finále připadá mapě. Ačkoli se zprvu domníváme, že jde o statické šetřiče obrazovky, přiblížení mapy na místo, kde se právě nacházíme, nás rychle vyvádí z omylu.
To už do obrovského, téměř 26 tun těžkého modulu Golem přicházejí další lidé. Také oni jsou jako u vytržení z toho, co tento kolos ukrývá. Mnozí Pražané jej znají ze silvestrovských oslav, kdy pravidelně stojí na Václavském náměstí, ovšem pohled zblízka je úplně jiný.
Ani se nám nechce věřit, že Golem dokáže jet rychlostí až 110 kilometrů v hodině. Jenže na informační cedulce je zdůrazněn také výkon motoru 390 kW. Marně přemýšlíme, zda se něco podobného montuje i do osobních vozů. Napadá nás snad jen Bentley nebo Porsche. Jejich majiteli ovšem nejsme, a tak si necháváme zajít chuť a věnujeme se dalšímu výkladu, který ostatní poslouchají a ani nedutají.
Velký zážitek
Sledujeme, kde jsou přenosná lůžka a kde v krizi pracují zdravotníci. Do těchto míst je však návštěvníkům vstup odepřen, zřejmě z bezpečnostních důvodů. Chápeme.
Do modulu mezitím přichází další skupina žáků prvního stupně. Každý hlasitě pozdraví, zatímco si je přítomný záchranář prohlíží téměř ostřížím zrakem. Následně vybírá jednu dívenku a předvádí, co dělat při dušení.
„To si ji takhle ohnete a pětkrát bouchnete.“ Bum. Bum. Bum. Bum. Bum.
Učitelka stojí jako přikovaná, děti jakbysmet. Holčička vstává, trochu vyděšeně poděkuje a vrací se do davu. Záchranář děkuje také a prosí o „pokusnou“ vestu, kde jsou molitanem vycpané části, aby popsané cvičení nebolelo.
„Tam my si to tady radši vyzkoušíme na figuríně,“ rozumuje jeden z žáků první nebo druhé třídy. Ideální nápad, pokyvují dospělí.
Pomalu odcházíme fotit ven, kde stojí otevřené sanitky s plnou výbavou a kde další zástupci Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy vysvětlují a odhalují jindy skryté detaily své náročné práce. Je vidět, že posluchači ani nedutají. Být v útrobách Golemu a následně mezi typicky žlutými sanitkami je zkrátka zážitek i pro dospělé.