REPORTÁŽ: V naší redakci jsme už několikrát psali o České inspekci životního prostředí (ČIŽP). Stejně tak jsme se věnovali vládnímu zmocněnci pro klimatickou politiku a Green Deal Filipu Turkovi.
foto: SinMed.cz/Vodní nádrž Souš
Ve všech případech šlo o kauzy nebo komentáře. Tentokrát jsme se ale rozhodli podívat na životní prostředí z úplně jiné perspektivy. Jeho agenda je totiž mimořádně široká a často neprávem opomíjená. Vyrazili jsme proto k vodní nádrži Souš na řece Černá Desná v Jizerských horách. Na cestu z Prahy jsme si vybrali pátek 17. července, kdy jsme neočekávali výraznější dopravní komplikace. Odhad se potvrdil a na místo jsme dorazili za necelé dvě hodiny.
Po příjezdu nás přivítala rozlehlá vodní plocha, která slouží nejen k ochraně území pod nádrží před povodněmi, ale také k zajištění minimálního průtoku v toku pod hrází. Konečnou podobu získala přehrada po rozsáhlé přestavbě v letech 1924 až 1927, která následovala po tragické havárii přehrady na Bílé Desné. Tehdy bylo technické řešení zásadně přepracováno s důrazem na vyšší bezpečnost a stabilitu.
Vodu z nádrže odvádějí dvě spodní výpusti umístěné ve štole vyražené v levém skalním úbočí. Na odbočce z pravé výpusti byla navíc vybudována malá vodní elektrárna, která energeticky využívá minimální zůstatkový průtok.
Ticho a klid
Tyto informace jsme se dozvěděli z informační tabule připravené státním podnikem Povodí Labe, jenž vodní dílo spravuje. Zajímavostí bylo mnohem více, přestože některé texty byly kvůli drobnému písmu téměř nečitelné.
Poznamenali jsme si například tuto informaci: „Vzrůstající potřeba pitné vody v oblasti Jablonecka, Tanvaldska a Železnobrodska vyústila v období let 1969–1974 v rekonstrukci vodního díla za účelem využití nádrže Souš jako vodárenského zdroje.“ K odběru vody slouží železobetonový věžový objekt, který umožňuje čerpání ze dvou různých hloubkových úrovní. Přestože jde o technický popis, zaujal nás způsob, jak precizně lze vysvětlit fungování celého vodního systému.
Odpolední procházka po okolí nám zabrala bezmála tři hodiny. Přestože meteorologové vydali opakované výstrahy před silnými dešti a bouřkami, v Jizerských horách nás čekalo příjemné počasí, klid a minimum návštěvníků. O to více vynikla krása okolní přírody, mohutnost hráze i promyšlenost celého vodního díla. Potkali jsme jen několik turistů, cyklistů a fotografů, kteří si stejně jako my užívali mimořádně klidnou atmosféru.
Co říci závěrem? Přijde nám trochu škoda, že právě Ministerstvo životního prostředí nebo zemědělství podobné stavby výrazněji nepropaguje a nepořádá sem novinářské exkurze. Jsou to místa, na kterých je vidět propojení techniky, přírody i historie. A troufáme si říct, že by řadu novinářů zaujala mnohem více než nekončící politické přestřelky a Turkovy mediálně známé lapálie.