Voda byla ledová, nálada skvělá. Lysolajský biotop přilákal davy

REPORTÁŽ: Byl konec ledna, když jsme se vydali na 23. ročník Branických ledů a 14. ročník Memoriálu Ladislava Nicka k pražské Vltavě. Na vlastní oči jsme tehdy sledovali stovky odvážlivců z řad mladších i starších otužilců, kteří koupání v ledové vodě považují za součást zdravého životního stylu.

Nejdelší česká řeka měla v té době teplotu sotva dva stupně Celsia a venkovní podmínky nebyly o mnoho příznivější. Když jsme pozorovali, s jakou lehkostí plavci zvládají tratě dlouhé 100, 250, 500, 750 i 1 000 metrů, nezbývalo než obdivně smeknout. O teplo jsme však při pohledu na jejich výkony rozhodně nezavadili.

Na místě jsme se tehdy mnohokrát dozvěděli, že koupání v chladné vodě prospívá zdraví a člověka obohacuje po fyzické i psychické stránce.

S touto myšlenkou a modrými plavkami v batohu jsme se proto vydali do pražských Lysolají, kde se nachází oblíbené biotopové jezírko. To původně nevzniklo jako veřejné koupaliště, ale jako přírodní krajinotvorný prvek. Jenže zkuste to vysvětlit lidem, kteří se v horkém dni chtějí osvěžit.

Cesta byla náročná

Když jsme do Lysolají přijížděli, panovalo téměř letní počasí. Teplota se pohybovala kolem 28 stupňů Celsia, a to raději ani nemluvíme o cestě autobusem.

Otevřená okénka sice poskytovala alespoň minimální úlevu, ale horký vzduch se na nás lepil ze všech stran. Představa osvěžující koupele nás proto poháněla kupředu.

Ještě před příchodem k vodě jsme slyšeli radostný dětský smích, šplouchání a zvuky skoků do vody, tak typické pro placáky. To nám okamžitě zvedlo náladu. Pohled na biotop, který do roku 2017 sloužil jako hasičská nádrž, nás zcela překvapil. Vzrostlé stromy poskytující stín, příjemný chládek, dřevěné molo a desítky dětí i dospělých, jejichž jedinou starostí bylo, aby slunce nezmizelo za mraky. Což se naštěstí nestalo.

Zima, zima, zima

Z Lysolají jsme byli nadšení už od prvních minut. Horší to bylo s odvahou. Vzduch sice připomínal vrchol léta a na slunci člověk rychle přemýšlel, kde nechal opalovací krém, jenže voda? Ta měla během naší odpolední návštěvy sotva 16 stupňů Celsia. Z našeho pohledu byla téměř ledová, připomínala koupání v Baltském moři.

A tak jsme stáli na břehu a přemýšleli, zda to psychicky zvládneme. Nebýt desítek párů očí, které naše váhání sledovaly, možná bychom do vody ponořili maximálně předloktí. Nakonec ale obavy ustoupily a my se odhodlali ke skoku s rozběhem.

První pocit? Zmrzneme.

Druhý pocit? Ještě jsme nezmrzli?

Po několika minutách však počáteční šok vystřídalo příjemné osvěžení a z vody se nám nakonec vůbec nechtělo.

Jedno obyčejné odpoledne se tak proměnilo v krásný zážitek, na který budeme ještě dlouho vzpomínat.