REPORTÁŽ: Když se na sociálních sítích objevila fotografie muže v plavkách s popiskem, že jde o „klienta“ nejlevnější sauny v Praze, tedy cestujícího v pražské MHD, pobavila nás natolik, že jsme se nejprve upřímně zasmáli. Jen o chvíli později nás ale napadlo ověřit si na vlastní kůži, kolik pravdy na tomto tvrzení vlastně je.
foto: SinMed.cz/Tramvaj, ilustrační foto
V neděli 21. června jsme se proto vydali z Malešic na Želivského, odtud autobusem na zbraslavské náměstí a následně do Lipenců. Už nyní však můžeme prozradit, že fotografie nelhala.
Když jsme nastoupili do autobusu linky 199 směrem na Želivského, trvalo jen několik minut, než se na tričku objevily první promočené skvrny. Ve voze chyběla klimatizace a otevřená okénka neposkytovala téměř žádnou úlevu. Jízda trvala sotva deset minut, ale bohatě stačila k tomu, abychom pochopili, proč si cestující v těchto dnech stěžují.
Na Želivského jsme si přibližně patnáct minut počkali na autobus linky 136. Následovala téměř čtyřicetiminutová okružní cesta na Zbraslav. Ani zde nebyla situace o mnoho lepší. Ve voze panovalo dusno a horko. Dva starší cestující dokonce odložili svršky a v Komořanech nastupovali téměř polonazí. Nikdo se nad tím nepozastavoval. Bylo zřejmé, že podobnou cestu neabsolvují poprvé. Bavili se o zahrádkách, koupání a možnostech, jak vedro alespoň trochu přečkat.
Hurá, zima
Myšlenka na vodu nás sice na chvíli uklidnila, ale jen do okamžiku, než jsme vystoupili na zbraslavském náměstí. Bylo půl jedné odpoledne. Nikde stín, nikde vítr, nikde chládek. Rozhodli jsme se proto využít alespoň pohostinnost blízkého lesa a vydali se pěšky směrem k Lipencům. Nejde ani o dva kilometry, ale rozdíl byl okamžitě znatelný. Ve stínu stromů jsme se navzdory promočenému oblečení konečně cítili o něco svěžeji.
Na okraji Lipenců však začalo horko opět neúprosně sálat, a tak jsme s povděkem přivítali příjezd autobusu linky 241. Dojeli jsme na konečnou a odtud se vydali zpět k místnímu Albertu. Nebyl to nejrozumnější nápad, ale pro účely této reportáže se dokonale hodil. Rozdíl mezi teplotou venku a uvnitř autobusů se nám totiž zdál překvapivě malý.
Největší úlevu tak nakonec nepřinesla MHD, ale právě návštěva supermarketu. V Albertu běžela klimatizace naplno a mezi regály panovala téměř zimní atmosféra. Nakupující se pohybovali pomalu, bez obvyklého spěchu. Každý si očividně užíval několik minut v příjemném chladu.
1 100 gramů
Cestou zpět jsme se komplikovaně přesouvali na Smíchovské nádraží. Odtud jsme zamířili na Anděl s jediným přáním, a to nastoupit do klimatizované tramvaje a nechat se dovézt na Vinohrady. K našemu „štěstí“ právě přijížděla linka číslo 15 směřující na Olšanské hřbitovy. Bohužel, i v tomto případě musíme přiznat, že klimatizace mezi přednosti tramvaje rozhodně nepatřila.
Půlhodinová jízda nám připadala věčná. Když jsme vystupovali, stav našeho oblečení už jsme prakticky přestali vnímat. Ani pěší cesta od hřbitovů k Želivského nebyla o mnoho příjemnější. Následná jízda autobusem do Malešic připomínala spíše procházku rozpáleným červnovým Rijádem než cestování po Praze.
Po návratu domů jsme zamířili rovnou pod ledovou sprchu. A potom na váhu. Téměř půldenní pocení přineslo nečekaný výsledek. Ručička ukázala o 1,1 kilogramu méně. Pokud tedy někdo stále pochybuje o tom, zda se dá v pražské MHD během tropických dnů hubnout, naše zkušenost naznačuje, že minimálně krátkodobě ano.