REPORTÁŽ: Prosluněný a teplý víkend, možná poslední v letošním roce, přilákal na vrcholky Krkonoš vysoký počet turistů. Hoteliéři ve Špindlerově Mlýně a Peci pod Sněžkou, s nimiž jsme v sobotu hovořili, odhadli návštěvnost na 10 000 lidí. Podle nich však nejde o nic výjimečného. Na podobné situace jsou podle vlastního vyjádření zvyklí.
foto: SinMed.cz/Cesta na Sněžku, sobota 3. 10. 2026
Mnohem hůře tyto davy snášeli ti, kteří na ně zvyklí nebyli. Než jsme se na vrchol naší nejvyšší hory dostali, napočítali jsme desítky těch, kteří stoupání právě kvůli množství turistů vzdali. Byl mezi nimi i pan Miroslav ze Stříbra.
„Mám problém na letišti, oslavy vynechávám. Nevěřil jsem článkům o přeplněných horách, ale nelhaly. Jsme tu od rána a lidí pořád přibývá, až na Sněžku kvůli těmto davům nedorazíme,“ řekl naší redakci.
„Ne, nevadí nám to, jsme na vzduchu a je hezky,“ doplnil.
Do Krkonoš jsme se vypravili autem z Prahy. Dojeli jsme do Pece pod Sněžkou. Postupem času bylo už zde patrné, že nápad projít se na sluníčku přilákal velké množství rodin, skupin i jednotlivců.
Na centrálním parkovišti jsme viděli zástupce mladší i starší generace, jak se pečlivě připravují. Nechyběly dokonce ani šály a rukavice. Ranní teplota ukazovala 7 stupňů Celsia. Nedivili jsme se. Během odpoledne však bylo až 18 stupňů.
Rukavice, čepice
Lidé nakonec odhazovali svršky i čepice a po hřebenech chodili v tričkách a ohrnutých kalhotách.
Spolu s ostatními jsme se vydali klasickou trasou. Nejprve po modré na Obří důl, poté po červené na Sněžku. Horu jsme zdolali za necelých pět hodin. Určitě bychom byli schopni čas zkrátit minimálně o 60 minut, jenomže v sobotním „provozu“ to opravdu nešlo.
Davy byly místy takřka neprostupné. V momentě, kdy si třeba mladší dítě potřebovalo odpočinout, spolu s ním zastavilo dalších dvacet lidí. Nemohli totiž projít.
Kdybychom použili rétoriku řidičů osobních automobilů, řekli bychom, že provoz byl ucpaný obousměrně.
A to jsme ještě nevěděli, co nás čeká na samotné Sněžce.
Nemusíme asi přibližovat, jak vypadá několik stovek lidí na jednom místě. Navíc v okamžiku, kdy přicházejí noví a noví turisté.
Plné Krkonoše
Většina z nich si chvíli odpočinula, aby se následně vydala hledat to nejlepší místo na focení. Přetlačovaná o správný úhel sem tam připomínala fotbalové tlačenice.
Všechno se obešlo bez křiku a agresivity. Češi mluvili česky, Poláci polsky a Němci německy. A přitom si všichni rozuměli.
Na Sněžce jsme vydrželi 20 minut. Potom nám začal rostoucí dav připadat natolik hlučný, že jsme ho s povděkem opustili.
Ještě cestou do Pece pod Sněžkou jsme sledovali stovky a stovky nových pěších turistů.
Cestou do Prahy jsme se zastavili ve Špindlerově Mlýně. Cesta na Medvědín vypadala jako kolonáda v Karlových Varech.
Nakonec jsme byli rádi, že jsme v 19 hodin zdárně dorazili domů.