REPORTÁŽ: Ve čtvrtek 14. května odstartovaly v Praze svatojánské slavnosti Navalis. Letošní 18. ročník obnovené tradice navázal na historii starou přibližně tři století. Bohatý program pokračoval v pátek na Hradčanském náměstí zdobením koní a žehnáním jezdcům. V katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha následovala odpolední slavnostní mše a v 19 hodin vyrazilo procesí směrem na Karlův most. Davy byly obrovské.
foto: SinMed.cz/Navalis 2026
Naše redakce na místě nezůstala jen kvůli pestrému programu, ale také kvůli řadě hostů z oblasti zdravotnictví, sociální sféry a politiky. Dorazil například Jan Pirk, bývalý přednosta kardiocentra IKEM a současný senátor, dále Petr Lachnit, první místostarosta Prahy 5, s nímž jsme opakovaně hovořili o drogové problematice jeho městské části. Právě tento komunální politik letos v březnu upozornil prezidenta Petra Pavla na působení psychiatrické ordinace s lékárnou v Erbenově ulici, kterou naše redakce následně navštívila (reportáž je ZDE).
Nechyběl ani ministr spravedlnosti Jeroným Tejc, jehož bývalý podřízený Ondřej Felix se v březnu stal ředitelem Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR, o čemž jsme informovali jako první.
Setkání si nenechal ujít ani ředitel pražských hasičů Luděk Prudil. Z politiků jsme zaznamenali také účast primátora Bohuslava Svobody a starostky Prahy 1 Terezie Radoměřské. Naší pozornosti neušel ani historik Ústavu pro studium totalitních režimů a současně ředitel Muzea paměti XX. století Petr Blažek.
Největším zážitkem se pro nás nakonec staly dvě věci, večerní koncert na hladině Vltavy za doprovodu speciálně osvětlených lodí a následný catering.
Chaos kolem jídla nebyl dobrý
Tak propracovanou nabídku zdravých pokrmů jsme už dlouho neviděli. O to více nás menu potěšilo po předchozí návštěvě veletrhu Svět knihy, kde se o vyvážené stravě příliš mluvit nedalo. Přesto nám v Holešovicích chutnalo, o tom žádná.
Protože se slavnosti vztahují k odkazu Johánka z Pomuka, později uctívaného jako svatý Jan Nepomucký, bylo jasné, že hlavní roli bude hrát voda a s ní i mořské speciality. Když jsme však na stolech s ledem spatřili několik obrovských tuňáků, zůstali jsme překvapeni. Stejně jako z dlouhých front. Lidé se pravidelně přetlačovali a předbíhali, jen aby nemuseli čekat zhruba patnáct minut na menší porci jídla. Místy všemu vládl dost podivný chaos.
Ve frontách přitom trpělivě stáli i někteří z výše zmíněných politiků. Nepředběhl jediný.
Obsluha několik výtečníků poznala a upozornila, že už najíst dostali a další porci jim tak nevydá. Nakonec však ustoupila.
K dispozici byly rovněž kalamáry, velké množství červeného i bílého vína a samozřejmě také pivo. Právě skutečnost, že bylo vše zdarma, občas vedla až k nedůstojným scénám.
Celkový dojem z akce to však výrazně nenarušilo. Atmosféra slavností zůstala působivá až do pozdních nočních hodin, kdy jsme centrum metropole opouštěli.