Tisíce seniorů na čekací listině. Půta nepostavil jediný veřejný domov, říká zastupitel

ROZHOVOR: Pohled na oblast zdravotnictví a sociální politiky jsme tentokrát probrali s předsedou zastupitelského klubu Liberec otevřený lidem (LOL) Jindřichem Felcmanem.

Liberecký kraj dlouhodobě čelí stárnutí populace. Jak chcete zlepšit spolupráci mezi zdravotnickými zařízeními a sociálními službami tak, aby senioři a chronicky nemocní pacienti nemuseli po propuštění z nemocnice narážet na nedostupnou následnou péči?

Podle mého názoru není zásadní problém ve spolupráci jednotlivých institucí, ale zkrátka v kapacitách. V Libereckém kraji se za posledních 14 let pod hejtmanem Půtou (Starostové pro Liberecký kraj) nepostavil jediný veřejný domov pro seniory. Na čekací listině domovů pro seniory v Liberci je zhruba 3 000 lidí!

Co s tím?

Žádná spolupráce nepomůže, pokud prostě seniory není kam umístit. V tuhle chvíli vše vykrývají soukromí provozovatelé, ale ti pomocí prodeje „nadstandardních služeb“ navyšují platby standardně na 30 000 korun měsíčně a více. Na to zkrátka všichni senioři nedosáhnou.

Podporujete vznik integrovaného systému, který by propojil praktické lékaře, nemocnice, domácí péči a sociální služby? Pokud ano, jaké konkrétní kroky by podle vás mělo město nebo kraj podniknout?

Lepší koordinace může vždy pomoci. Ale jak jsem uvedl, bez navýšení kapacit nemůže celý problém vyřešit.

Nedostatek personálu trápí jak zdravotnictví, tak sociální služby. Jaká opatření navrhujete pro zvýšení atraktivity těchto profesí v Liberci a okolí, zejména u zdravotních sester, pečovatelů a pracovníků v sociálních službách?

Osobně jsem přesvědčen, že sociální služby a zdravotnictví budou představovat stále významnější ekonomický sektor. Jeho význam se bude přirozeně zvyšovat souběžně se stárnutím populace. Pro Liberecký kraj to může být příležitost, jak kompenzovat ztrátu pracovních míst, která už nyní nastává v sektoru průmyslu, především ve vazbě na obtíže automobilového průmyslu. Finance na adekvátní ohodnocení zaměstnanců v sociálních službách budou k dispozici, pokud samosprávy kraje a měst nastaví provoz zařízení sociálních služeb chytře a solidárně. S adekvátním zapojením peněz od klientů, kteří na to mají finanční možnosti, a solidární podporou těm, kteří na to nemají.

Problematika duševního zdraví stále více zasahuje mladé lidi i seniory. Jak by podle vás měla být v Liberci propojena zdravotní péče, sociální služby a prevence, aby se lidé dostali k pomoci včas?

Pro mě je prioritou dofinancování psychologů a sociálních pracovníků na školách. Základních i středních. Pokud si v Liberci odpustíme hladký asfalt na jedné ulici ročně, budeme mít peníze na dofinancování dvou úvazků psychologa a sociálního pracovníka na každé z našich dvaceti základek. Nenecháme tak malé děti už v raném věku padnout na dno, aby se na něm celý život plácaly. To bude nejlepší prevencí i před psychickými problémy starších lidí.

Mnoho rodin pečuje o své blízké doma a často se pohybuje na pomezí zdravotní a sociální péče. Jaké změny byste prosazovali, aby měli neformální pečující lepší přístup k informacím, odlehčovacím službám a finanční podpoře?

Nemám detailní znalost o službách týkajících se zdravotně či mentálně postižených vyžadujících specializovanou péči. Vždy jsem se zaměřoval především na péči o seniory. Ty seniory, kteří už se o sebe nemohou postarat sami. Jsem toho názoru, že využívání rodinných příslušníků, tedy neformálních pečujících, je pro stát trochu berličkou, jak zakrýt svou neschopnost zajistit adekvátní kapacity profesionálních zařízení. V mnoha případech je péče o tyto lidi natolik intenzivní a permanentní, že je prostě neefektivní nechávat to na domácích pečovatelích – ať už těch z rodiny, nebo pracovníků terénních služeb. „Důchoďák“ už dneska nemusí být nějaké nevábné odkladiště pro staré. Pro mnoho klientů jde o mnohem rozumnější a komfortnější alternativu, kde má k dispozici profesionální služby i vhodné sociální kontakty. Přesun seniorů vyžadujících péči do domovů pro seniory zároveň uvolňuje na trh jejich byty, které mohou významně napomoci s řešením kritické situace s bydlením, hlavně ve větších městech.