Test hygieny Českých drah pokračuje. Tentokrát ve Valašském expresu

REPORTÁŽ: Čistota ve spojích národního dopravce, tedy Českých drah, je tématem, které jsme se rozhodli otestovat během června. Na začátku července jsme publikovali první reportáž z cesty Pendolinem na Moravu a zpět. Tehdy nás velmi příjemně překvapila nejen úroveň služeb, ale také nabídka občerstvení a celkový komfort cestování. Ze školních let totiž máme České dráhy spojené spíše s nižším standardem.

Jenže Pendolino patří mezi vlajkové lodě dopravce. Proto jsme se rozhodli vyzkoušet i další spoje. Druhá cesta nás proto zavedla do vlaku EC 125 Valašský expres, který z pražského hlavního nádraží míří do slovenského Púchova.

Také tentokrát musíme ocenit širokou nabídku služeb. Souprava nabízí vozy první i druhé třídy, možnost rezervace místa, bistrovůz i bezbariérový vůz pro cestující na vozíku. Pro pravidelné cestující nejde o nic nového, pro nás však byla tato cesta zajímavou zkušeností.

Nastoupili jsme v Praze a vystoupili na Valašsku. Až do Púchova jsme nepokračovali především kvůli časovým možnostem. Samotnou jízdu asi není třeba podrobně popisovat. Díky elektrickým zásuvkám a stabilnímu připojení k internetu lze během cesty pracovat, sledovat filmy nebo poslouchat hudbu. Oproti cestování letadlem jsme ocenili možnost pozorovat krajinu a míjet města jako Kolín, Pardubice, Česká Třebová či Olomouc.

Naši hlavní pozornost jsme ale zaměřili na čistotu. Už při nástupu bylo patrné, že vlak prošel pečlivým úklidem. Nepátrali jsme po tom, kdo jej prováděl, ale bylo zřejmé, že si na své práci dal záležet.

Všude čisto

Kontrolovali jsme i místa, kterým běžný cestující většinou nevěnuje pozornost, škvíry u sedadel, prostor pod nimi nebo rohy interiéru. Nikde jsme nenašli odhozený papír, zbytky jídla ani jiné nečistoty.

V tomto směru si České dráhy zaslouží pochvalu. Nejde o úmyslné vyzdvihování národního dopravce, ale o konstatování toho, co jsme během cesty skutečně viděli.

Další část naší kontroly se týkala toalet. I ty byly čisté a dobře udržované. V jednom případě jsme narazili na muže, který se při odchodu omlouval za delší pobyt na WC. Jak jsme pochopili, několikrát si tam potáhl z elektronické cigarety. Se slovy, že by to až do Vsetína nevydržel, se nám znovu omluvil. Kvůli modré košili se zřejmě domníval, že jsme zaměstnanci ČD.

Cesta utekla rychle. Před vystoupením jsme ještě prošli část soupravy, abychom zjistili, jaký nepořádek po sobě cestující zanechali. Ani tentokrát jsme však neměli důvod ke kritice. Interiér zůstal ve velmi dobrém stavu a ani po několika hodinách provozu nepůsobil zanedbaně.

Jízda Valašským expresem byla příjemným zpestřením všedního dne a zároveň dalším potvrzením, že České dráhy v posledních letech zvyšují úroveň svých služeb.

Naše další reportáž se zaměří na regionální dopravu. Teprve tam se ukáže, zda podobný standard platí i mimo dálkové spoje.