ROZHOVOR: Skupina senátorů v čele s Vladimírou Ludkovou (ODS) předložila návrh novely, která zásadně mění pravidla pro úřední změnu pohlaví. Návrh měl zavést povinné soudní řízení, posudky od psychiatrů, dvouletou testovací lhůtu a povinné psychoterapie s cílem přehodnotit genderový nesoulad. Projednávání zákona provázela intenzivní debata, nicméně novela horní parlamentní komorou nakonec neprošla.
foto: SinMed.cz/Vladimíra Ludková (ODS), senátorka
Paní senátorko, Senát nakonec váš návrh zákona nepodpořil. Proč jste ho vůbec předložila?
Hlavním důvodem bylo to, že v České republice dnes chybí jasná pravidla pro právní změnu pohlaví. Po rozhodnutí Ústavního soudu byla zrušena část dosavadní právní úpravy a soud zároveň výslovně vyzval zákonodárce, aby přijali novou, ústavně konformní legislativu. Parlament však dosud žádné řešení nepřijal. Domnívala jsem se proto, že je naší povinností zahájit seriózní debatu a pokusit se pravidla nastavit.
Kritici ovšem tvrdili, že váš návrh mířil proti transgender lidem. Jak na tuto výtku reagujete?
S tím zásadně nesouhlasím. Obracejí se na mě i lidé, kteří sami prošli změnou pohlaví. Nejsou součástí hlasitých aktivistických skupin a sami říkají, že současný stav jim nevyhovuje. Žádají jasná pravidla, protože si uvědomují, že absence pravidel může vést ke konfliktům a excesům, které nakonec poškodí i je samotné. Můj návrh nebyl veden snahou kohokoliv omezovat, ale vytvořit předvídatelný právní rámec.
Jaké problémy podle vás současná situace přináší?
Především právní nejistotu. V některých západních zemích, kde podobné debaty proběhly před patnácti nebo dvaceti lety, došlo podle mého názoru k řadě sporů právě proto, že pravidla nebyla nastavena dostatečně jasně. Nejcitlivější jsou otázky týkající se ochrany žen a dětí, ale také oblasti sportu, výkonu trestu, ubytovacích zařízení nebo dalších prostor oddělených podle pohlaví. Pokud pravidla neexistují, vzniká prostor pro konflikty, které následně společnost ještě více polarizují.
Zmiňujete sport. Proč měl váš návrh řešit i tuto oblast?
Protože právě sport je jednou z oblastí, kde se v zahraničí nejvýrazněji ukázalo, jak složitá tato problematika je. V řadě zemí se vedou spory o to, jak zajistit férové podmínky soutěží a zároveň respektovat důstojnost všech účastníků. Objevily se případy, kdy účast trans žen v ženských kategoriích vyvolala otázky týkající se bezpečnosti, spravedlivé soutěže a rovných příležitostí pro biologické ženy. Domnívám se, že není rozumné předstírat, že tento problém neexistuje. Právě proto jsem považovala za důležité vytvořit pravidla dříve, než podobné konflikty naplno vzniknou i u nás.
Hovoříte také o zkušenostech ze zahraničí. Co máte konkrétně na mysli?
Země, které se touto problematikou zabývají o desetiletí déle než Česká republika, prošly řadou komplikovaných sporů. Vedle sportu se diskutovalo například o umisťování osob do ženských věznic, přístupu do ženských prostor nebo o pravidlech pro práci s dětmi a mladistvými. Neříkám, že bychom měli automaticky přebírat všechna zahraniční řešení, ale bylo by chybou ignorovat zkušenosti států, které si těmito debatami prošly před námi. Smyslem zákona bylo právě poučit se z těchto zkušeností a předcházet problémům, nikoliv je řešit až ve chvíli, kdy nastanou.
Jakou roli v celé věci sehrál Ústavní soud?
Zásadní. Ústavní soud odmítl dosavadní požadavek chirurgického zákroku jako podmínku právní změny pohlaví. Současně ale neřekl, že žádná pravidla nejsou potřeba. Naopak zdůraznil, že je úkolem zákonodárce vytvořit novou právní úpravu. Ve svém nálezu hovořil o „katalyzování demokratické diskuse“ a poskytl Parlamentu více než rok času k nalezení ústavně souladného řešení založeného na dostupných vědeckých poznatcích.
Co podle vás znamená skutečnost, že Senát návrh zamítl?
Především to, že otázka zůstává nevyřešena. Zamítnutím návrhu problém nezmizel. Ústavní soud vyzval zákonodárce k činnosti. A já se domnívám, že dříve či později bude muset Parlament k této debatě znovu usednout. Můžeme mít různé názory na konkrétní podobu zákona, ale dlouhodobá absence pravidel není dobrým řešením.
Pokud byste měla svůj návrh shrnout jednou větou, jak by zněla?
Chtěla jsem otevřít věcnou a demokratickou debatu o pravidlech, která by chránila ženy a děti, poskytla právní jistotu společnosti, nastavila jasný rámec pro citlivé oblasti, jako je sport nebo vězeňství, a současně chránila i transgender osoby před důsledky případných excesů vznikajících v prostředí bez jasně stanovených pravidel.
Ve svých vystoupeních jste často zmiňovala zkušenosti zemí, které se problematice změny pohlaví věnují podstatně déle než Česká republika. Které země máte na mysli a proč jsou pro nás jejich zkušenosti důležité?
Především jde o země jako Velká Británie, Švédsko, Finsko, Dánsko nebo Norsko. Právě v těchto státech probíhala diskuse o transgender problematice o deset až dvacet let dříve než u nás. Některé z nich byly původně považovány za průkopníky velmi liberálního přístupu, ale v posledních letech začaly část své politiky přehodnocovat.
Co bylo důvodem této změny?
Hlavním důvodem byla snaha vyhodnotit dlouhodobé zkušenosti a opřít veřejnou politiku o aktuální vědecké poznatky. V řadě zemí se ukázalo, že některé otázky byly podstatně složitější, než se původně předpokládalo. Diskuse se vedly například o zdravotní péči pro nezletilé, o podmínkách účasti ve sportu, o fungování ženských prostor nebo o pravidlech ve vězeňství. Státy proto začaly znovu posuzovat, zda stávající pravidla dostatečně chrání všechny dotčené skupiny a zda odpovídají nejnovějším odborným poznatkům.
Můžete uvést konkrétní příklady?
Ve Velké Británii proběhla rozsáhlá odborná i politická debata o poskytování zdravotní péče nezletilým s genderovou dysforií. Podobně ve Finsku a dalších severských zemích došlo k úpravám odborných doporučení, která začala klást větší důraz na psychologickou podporu a individuální posuzování každého případu. Současně se v řadě zemí vedou diskuse o tom, jak skloubit práva transgender osob s ochranou ženských kategorií ve sportu nebo s bezpečnostními pravidly v některých institucích.
Promítly se tyto zahraniční zkušenosti do vašeho návrhu zákona?
Ano. Nemyslím si, že bychom měli bezmyšlenkovitě přebírat řešení z jiných zemí. Bylo by však nezodpovědné ignorovat zkušenosti států, které mají s touto problematikou mnohem delší praxi. Můj návrh vycházel z přesvědčení, že je lepší poučit se z debat, sporů i případných chyb, které již proběhly jinde, než čekat, až se stejné problémy objeví v České republice. Smyslem bylo vytvořit jasná pravidla, která budou respektovat důstojnost transgender osob a současně poskytovat právní jistotu a ochranu ostatním skupinám obyvatel.