ROZHOVOR: Ministerstvo práce a sociálních věcí společně s resortem zdravotnictví, odbory a zástupci zaměstnavatelů podepsalo deklaraci o spolupráci na podporu duševního zdraví a personální stabilizace ve zdravotnictví a sociálních službách.
foto: SInMed.cz/Lenka Kohoutová, ředitelka Domova Sulická
Jenže nedostatek zaměstnanců ve zdravotnictví a sociálních službách žádná deklarace sama o sobě nevyřeší, zaznívá okamžitě z praxe. Péče o duševní zdraví pracovníků v náročných profesích je bezpochyby důležitá, představuje však pouze malou část mnohem širší skládačky, kterou je nutné poskládat, aby do dlouhodobě finančně podhodnocených oborů přicházeli noví lidé.
SinMed.cz o tématu hovořil s ředitelkou Domova Sulická v Praze 4 Lenkou Kohoutovou.
„Představa nějakých úředníků, že zaměstnanec po dvanáctce zasedne do masážního křesla, nasadí si virtuální brýle a po nějaké době křepce vyskočí z křesla, aby vyrazil k domovu, na nákup, postaral se o své děti a připravil se na další směnu, to je omyl. Vypadá to sice moderně, ale my z praxe víme, že řešení je někde úplně jinde,“ zlobí se.
„U nás v domově ze směny neodchází jeden člověk, ale třeba třicet najednou. Neumím si představit, kde bychom v našem zařízení měli vyčleněný prostor, ve kterém budou stát desítky křesel, a kde vezmeme takové množství virtuálních brýlí. Jakkoliv by se mi to mohlo líbit.“
Plány a realita
Představy ministerských úředníků, které se propsaly do úvah vedení resortů, mohou působit moderně a atraktivně. Podle Lenky Kohoutové ale míří vedle podstaty problému.
„Masážní křeslo může být určitě příjemný benefit, stejně jako virtuální realita může pomoci odreagovat se. Dokonce i třeba v rámci pracovní doby. Ale nesmí to být náhražka za to podstatné. Ve zdravotnictví a sociálních službách chybí zaměstnanci ne proto, že by neměli dostatek relaxačních pomůcek. Chybí proto, že jsou dlouhodobě přetížení, vyčerpaní z přesčasů, které odpracují proto, že je v jejich oborech lidí nedostatek a jsou špatně placeni. Potřebujeme pro ně nastavovat podmínky, aby za svou náročnou práci byli odpovídajícím způsobem ohodnoceni, a v oboru tak byl dostatek lidí. Sociální služby i zdravotnictví stojí před obrovskou výzvou danou demografickým vývojem. Populace stárne, potřeba péče poroste a tlak na celý systém bude stále větší. Tohle nelze řešit jednotlivými nápady ani symbolickými opatřeními,“ vysvětluje ředitelka Kohoutová.
Více praxe
„Není čas na nahodilá řešení a líbivá gesta pro média. Potřebujeme nastavit dlouhodobý plán, který stojí na dvou základních pilířích: na dostatku zaměstnanců a jejich odpovídajícím ohodnocení. Bez toho žádný systém fungovat nebude. Jsou to platy a pracovní podmínky zaměstnanců, kteří budou vědět, jaká je jejich budoucnost. Ne virtuální realita, ale každodenní realita, kterou znají nejlépe oni, a ne ministerští úředníci. Nutností je, aby takový plán vznikal v praxi, a ne od zeleného stolu nebo ve snech politiků.“
Podle ředitelky by měli na tvorbě systému mnohem více participovat lidé z praxe, ředitelé zařízení, zdravotníci i pracovníci v sociálních službách. Právě oni totiž z každodenní zkušenosti vědí, co skutečně funguje.
„Proto radím jediné: sundat si z očí virtuální brýle. Místo toho si sednout s lidmi z praxe a připravit skutečný a dlouhodobý plán. Ne na papíře, ale fungující pro každodenní realitu a s výhledem do budoucnosti. Možná by stálo za to, aby si ministři na chvíli opravdu sedli do toho masážního křesla, ale pak z něj vstali a podívali se na svět bez iluzí. Takový, jaký skutečně je. Protože bez zdravého rozumu, bez lidí a bez jasné strategie žádná deklarace situaci nezmění.“