REPORTÁŽ: Když se hned několik našich modřanských sousedů rozhodlo v neděli vyrazit do centra, zprvu jsme nerozuměli, proč si na to berou sportovní obuv. Ve chvíli, kdy nás vyzvali, ať se přidáme k nadšeným podporovatelům běhání, souhlasili jsme pod jedinou podmínkou: pojedeme tramvají. Úsměv vystřídalo pokývání hlavou a my už mířili na Dvorce, kde nedělní linky podél Vltavy končily.
foto: SinMed.cz/Dvorce, čekání na běžce
Ani v nejmenším nás nenapadlo, jak obrovskou událostí maraton je. A to jak po organizační, tak po divácké stránce. Pomalu přicházíme do Podolí, míjejí nás kočárky, koloběžky, chodci i běžci. Na „točně“ ve Dvorcích cítíme grilovaná kuřata a vidíme deset až patnáct fandů. Na všechno dohlíží policejní hlídka s blikajícím majákem. Původně jsme si mysleli, že jde o nehodu. Maják měl naštěstí jen preventivní účel.
Pozorujeme a bavíme se. Kolem nás jsou většinou cyklisté mířící z Prahy na Zbraslav, někteří ještě dál. „Chceme na Karlštejn a zpět. Trasa měří přibližně 25 až 30 kilometrů podle toho, zda zvolíte rovinatou cestu podél Berounky, nebo náročnější trasu přes kopce,“ dozvídáme se. Aniž bychom podobnou štaci někdy absolvovali, předstíráme, že jí rozumíme, a kvitujeme jejich snahu. Třicet kilometrů v sedle bychom zvládli leda z kopce.
Po dvaceti minutách, kdy se před námi jako svatí na orloji střídají závodníci, nechápeme jejich tempo. Je opravdu vysoké. Znalí běžci kolem nás přemýšlejí nad časem. Ustavičně slyšíme cosi o dvou hodinách. Až na Staroměstském náměstí se dozvídáme, že jde o špičkový čas vítězů.
Minuta sem, minuta tam
Vodafone Maraton Praha 2026 mimochodem zvládl nejrychleji etiopský atlet Wendemu Tsegu Berehanu, který proťal cílovou pásku v čase 2:05:51. Mezi ženami byla nejrychlejší devětadvacetiletá Keňanka Millicent Jelimo v čase 2:24:20. Ve své kategorii zvítězila o více než dvě minuty před krajankou Janet Ruguru.
Trasa maratonu začínala i končila na Staroměstském náměstí. Odtud běžci zamířili přes Karlův most na Malou Stranu, následně přes Mánesův most zpět do historického centra a Josefova. Poté po pravém břehu Vltavy přes Smetanovo a Rašínovo nábřeží až do Podolí, kde byla u plaveckého stadionu první velká otočka. Trasa se pak vracela k Palackého mostu, pokračovala na smíchovskou stranu a po Strakonické ulici k další otočce. Přes Janáčkovo nábřeží a Most Legií se běželo zpět na pravý břeh. Tolik k představě závodu, jak nám jej v cíli přiblížily dívky z organizace RunCzech.
Než jsme sem došli, byli jsme zpocení. Přesto bylo patrné, že jsme se závodu neúčastnili. Krásnou procházku Prahou jsme si ale vychutnali. Organizační tým odvedl fantastickou práci. Někteří běžci si pouze stěžovali na teplejší počasí. Už dopoledne totiž teploměr mířil ke dvacítce, což zřejmě vyžadovalo jiný pitný režim i přístup k „polykání“ kilometrů.
Narážky na primátora
Jednu kaňku na kráse však maraton přece jen měl. Na Staroměstském náměstí jsme vyslechli rozhovor skupiny mužů v saku, kteří okamžitě vzbudili naši pozornost. Hovořili výhradně o politice a po celou dobu pomlouvali primátora Bohuslava Svobodu (ODS). Zejména jeho věk a údajnou neschopnost vést Prahu.
Přitom právě Svoboda závod zahajoval.
Jejich slova byla místy natolik hlasitá, že je nakonec okřikla jedna z pořadatelek. „Filipe, jdeme,“ slyšeli jsme jednoho z nich vydat pokyn, načež se všichni odebrali pryč.
Kromě průpovídek na věk primátora hodnotili také běžkyně. Že by, stejně jako my, několika z nich upřímně pogratulovali k výkonu, se však nestalo.