S heslem, že ve zdravém těle je i zdravý duch, vyrazili naši reportéři už na mnohá místa napříč Českou republikou. Nevynechali jsme ani sportovní utkání dětí. V sobotu 26. září jsme přesto zažili premiéru. Rozhodli jsme se navštívit domácí fotbalové utkání českého týmu v Lize národů UEFA.
foto: SinMed.cz, 26. 9. 2026/Česko proti Chorvatsku
Velký den se však nekonal, naši prohráli 1:2.
V první půli jsme sledovali zejména tlak hostujících Chorvatů, mávání chorvatskými vlajkami a překvapené pohledy fanoušků, kteří dorazili do Edenu. Největším překvapením pro nás byly místy prořídlé sektory.
Díky prodlouženému víkendu jsme se do Vršovic dostali snadno a rychle. Kolony jsme neviděli a počet policistů byl srovnatelný se zápasy Slavie. Zhruba hodinu před výkopem jsme narazili na prvního překupníka. Nabízel nám lístky za 690 korun. Odmítli jsme a šli se najíst. Čím víc se blížil start naplánovaný na 20:45, tím levněji překupníci vstupenky nabízeli. Nakonec nám další z nich nabízel vstup za pouhou korunu. Divil se, co se děje, že lístky nechceme. Prý jsme už několikátí.
|
Vstupenky v síti Ticketportal se prodávaly v pěti cenových kategoriích: za 590, 890, 1290, 1690 a 1990 korun. Členové FC REPRE měli slevu 5 až 15 procent.
|
Tato absurdní situace ukázala, jaký zájem o domácí nároďák bude.
Prvních 45 minut bylo v režii Chorvatů. Měli jasnou převahu, vyšší počet nahrávek i střel. Na bránu sice letěla jediná, ale v brance neskončila pouze díky pohotovému zákroku gólmana Lukáše Horníčka.
Slabý první poločas
Jinak jsme se stejně jako ostatní fanoušci víceméně nudili. Situace dospěla tak daleko, že jsme tleskali úspěšnému skluzu, odvrácenému rohovému kopu nebo rychlé přihrávce do běhu Lukáše Ambrose. Sice z toho byl ofsajd, ale alespoň několik vteřin bylo na co koukat.
Český útok nepředvedl zhola nic. Trojice Hložek, Ambros a Karabec marně hledala prostor. Záložníci v čele s Pavlem Šulcem nevytvářeli žádné příležitosti. A když už se Michal Sadílek rozběhl do volného prostoru na levém křídle, zničehonic zasekl balon a vrátil ho směrem k půlící čáře. To už pískali i ti nejoddanější.
Chorvaté, kterých bylo na stadionu poměrně dost, se naopak dostávali do nálady. Zpočátku tišší skandování „Hrvatska, Hrvatska!“ bylo minutu od minuty sebejistější. A nutno uznat, že hostující tým byl na hřišti lepší. Naši během prvního poločasu nevystřelili ani jednou na bránu a ani jednou vedle brány…
Chorvati, kteří na tribuně seděli vedle nás, byli z atmosféry zaskočení. Ptali se, zda za nízkou návštěvností stojí drahé vstupné, nebo něco jiného. Odpověděli jsme popravdě: nemáme tušení. Ani my jsme nečekali, že stadion nebude zaplněný a na tribunách bude často takové ticho.
Nestárnoucí Modrić
Druhý poločas mezinárodního utkání začal tam, kde skončil ten první, tedy s balónem u nohou chorvatských plejerů. Netrvalo ani sto vteřin, aby se Luka Modrić po naší špatné nahrávce dostal k pozvolnému útoku. Ve svých jednačtyřiceti letech si to v poklidu zamířil k bráně. Ačkoli byl obklopen hned třemi obránci, ani jeden mu větší potíže nezpůsobil. Modrić zamířil k pravé Horníčkově tyči a na stadionu zavládlo nadšení. Bohužel pro domácí. 0:1.
Netrvalo ani pět minut, aby se karty v rukách fotbalového osudí promíchaly. Adam Karabec zpracoval skvělou nahrávku Adama Hložka a nechytatelně vystřelil k tyči Dominika Livakoviće. První střela Čechů, první gól. Na stadionu zavládlo nadšení, tentokrát už pořádné. 1:1.
Gól naše hráče probral. Nikdo nemohl počítat s tím, že půjde o jedinou střelu domácích mezi tři tyče.
Za týden proti Španělům
Chvílemi se zdálo, že bychom zápas mohli dovést do vítězného konce, jenomže vystřízlivění nastalo v 77. minutě. Marco Pašalić hlavičkoval mezi nohy našeho gólmana. 1:2. Vladimír Coufal, který často nestíhal, mohl jen lomit rukama a nadávat.
V pětiminutovém nastavení ukázali Chorvaté sílu i zkušenost. Domácí reprezentace se téměř nedostala do pohybu. Bránila útočné akce a rohové kopy. Po faulu střídajícího Alexe Krále přišla nejen žlutá, ale i závěrečný hvizd.
Ten rázem rezonoval celým stadionem.
Přes 15 tisíc diváků, tedy asi 75 procent celkové kapacity, odcházelo zklamaných. Velká premiéra kouče nevyšla. Santi Denia pogratuloval soupeři a se sklopenou hlavou odešel do kabin.
Spravit náladu si budeme moci příští týden. V úterý doma proti Anglii a v sobotu 3. října odehrajeme mač na horké půdě světového šampiona.