Když si autoři sci-fi představovali exoskeletony, viděli před sebou vojáky, kteří rukama zdvihají tanky. Anebo dělníky stavějící mrakodrapy holýma rukama. Realita je, jako obvykle, méně epická, ale o to lidsky dojemnější. Norští vývojáři z Vilje Bionics představili robotické rameno, které neslouží k boji s Xenomorfy (ať už je to kdokoliv… nebo cokoliv), ale k jednomu z největších hrdinských činů běžného života: znovu se bezpečně obsloužit kráječem na zeleninu a podrbat se na koleni.
foto: SinMed.cz/JIP
Zařízení, které vypadá jako něco mezi brněním ze středověku a nářadím z dílny šikovného kutila, pomáhá lidem po mozkové mrtvici, jejichž ruka přestala poslouchat. „Většina protetiky je pro amputované. Naše je pro ty, kdo ruku mají, ale je jim k ničemu. Což je někdy možná ještě větší frustrace,“ naznačil bez servítků zakladatel společnosti, Saeid Hosseini.
Přesně to zažila Johanne Marie Hemnesová, které mrtvice v roce 2017 paralyzovala levou stranu těla. Po úspěšné rehabilitaci nohy jí zůstala ruka, která, slovy mnoha pacientů, „jen překáží“. Johanne si ji dokonce pojmenovala Jenny, aby zdůraznila, že je to spíš nevhodný cizí host než součást těla. „Když to mám na sobě, cítím se zase jako já. Neklame, nezavazí, nevisí tam jako mrtvá ryba,“ popsala svůj zážitek s exoskeletem.
Princip není o převzetí kontroly, ale o zoufalé snaze stroje zachytit sebemenší pokyn, který mozek pošle do neposlušných svalů, a trochu mu pomoct. „Stačí myslet na pohyb, udělat mírné cuknutí a systém to zesílí,“ vysvětlil Hosseini s tím, že jde o detekci a zesílení zbytkových pohybů. Zní to trochu jako manuál k telekinezi pro začátečníky, ale funguje to.
Mozková cévní příhoda
Vilje Bionics s díly z 3D tiskárny zatím otestovala exoskelet na 40 lidech a chystá ho v letošním roce uvést na trh. Cíl? Ne nutně plnohodnotná rehabilitace, ale hlavně okamžité vrácení alespoň špetky soběstačnosti. Protože zatímco zdravý člověk nad krájením mrkve nepřemýšlí, pro někoho s následky cévní mozkové příhody je to často nedosažitelný vrchol dne.
Přání pacientů jsou po mrtvici obvykle velmi prostá: chtěli by zase dělat to, co dělávali. Není to o dobývání vesmíru, ale o otevření lahve s okurkami bez toho, aby to spustilo požární alarm.
Přičemž Fakultní nemocnice svaté Anny v Brně upozorňuje, že během života se setká s mozkovou cévní příhodou potká každý čtvrtý člověk. A jen jedna třetina z nich se zcela uzdraví. Budoucnost tedy nepatří jen supervojákům v exoskeletonech, ale možná našim babičkám a dědečkům, kteří si s trochou robotické pomoci zase sami namažou chleba. A to je sci-fi, které nakonec stojí za to víc než třetí invaze Marťanů. I když, pravda, fanoušky sci-fi to zase tolik nenadchne. Obzvlášť, když jim nenechavý děda s exoskeletonem na ruce bude potměšile přepínat programy.