REPORTÁŽ: S heslem, že ve zdravém těle je i zdravý duch, jsme se konečně odhodlali k dlouho plánované cestě Pendolinem na Moravu a zpět. Hned na úvod přiznejme, že tímto legendárním vlakem jsme dosud necestovali. O jeho rychlosti, pohodlí a nadstandardních službách jsme slyšeli mnohé, ale vidět vše na vlastní oči je přece jen něco úplně jiného.
foto: SinMed.cz/Pendolino, ještě před Pardubicemi
Naším hlavním cílem bylo zhodnotit čistotu. Hned v závěsu následovalo jídlo a celková úroveň služeb. Ve vlaku jsme strávili bezmála pět hodin, během nichž jsme měli dostatek času prozkoumat prakticky vše, co prozkoumat šlo.
Začněme tím nejdůležitějším. Pendolino je skutečně moderní vlak. Zkušenosti z regionálních spojů, kterými jsme v minulosti cestovali do Ústeckého, Libereckého nebo Jihočeského kraje, se s ním dají srovnávat jen obtížně. Navíc jsme vyrazili uprostřed pracovního týdne, takže se nekonala ani tradiční tlačenice na nástupištích, známá především z víkendových návratů studentů.
Procházeli jsme soupravu křížem krážem a pátrali po nedostatcích. Marně. Nikde jsme nenarazili na odpadky ani nepořádek. Když jsme nenápadně procházeli uličkami, sledovali jsme i stolky ostatních cestujících. Panoval na nich takový pořádek, že by obstály i před přísným pohledem docenta Zajíce a „jeho“ slavného Leffinqwellova–Bronštajnova psacího stolu z filmu Jak básníci přicházejí o iluze. Bylo zřejmé, že většině cestujících na prostředí záleží.
První jednička
První test tak Pendolino zvládlo na výbornou.
Další zastávkou byly toalety. Tam bychom vzhledem k množství vypité vody stejně dříve či později skončili. Ani zde jsme nebyli zklamáni. Naopak. Podobnou čistotu jsme opravdu nečekali. Toalety byly uklizené, doplněné, a dokonce voněly zvláštní směsí jehličí a máty. Druhý plusový bod byl na světě.
Protože jsme v té době ještě ani nedorazili do Pardubic, začali jsme přemýšlet, čím se zabavit dál. Odpověď přišla sama. Před námi přistál jídelní lístek.
O ukázkově zdravé výživě by se sice dalo polemizovat, nabídka však odpovídala tomu, co většina českých cestujících ocení. Ve vlaku si můžete objednat například smažený vepřový řízek s bramborovým salátem za 249 korun, telecí sekaný řízek s čedarem a slaninovou omáčkou s batátovo-bramborovým pyré a fazolkami za 309 korun nebo rostlinné ragú alla Bolognese za 249 korun. Podle zkušenějších cestujících jde navíc o porce, po nichž člověk rozhodně netrpí hladem.
Ani nabídka nápojů neurazí. Red Bull stojí 59 korun, ochucená minerální voda s citronovou trávou 55 korun, řemeslná limonáda Raks s příchutí maliny 69 korun a klasická Coca-Cola 45 korun. Půllitrová voda vyjde na 39 korun, čaje na 75 korun a káva se pohybuje kolem 70 korun.
A druhá jednička
Celkový servis nás příjemně překvapil. Totéž platí o palubním personálu, který působil profesionálně a vstřícně. Přestože jsme očekávali vyšší standard cestování, realita toto naše očekávání ještě překonala.
Českým drahám je v tomto případě třeba složit poklonu. Nelitovali jsme ani peněz za jízdenky, ani času stráveného na cestě.
Pokud bychom měli najít jedinou výtku, pak by směřovala ke klimatizaci. Ta byla nastavena tak intenzivně, že jsme po chvíli začali hledat mikinu a přemýšlet, zda jsme omylem neprojeli kolem severního pólu.
To však byla jediná kaňka na jinak velmi příjemném, pohodlném a sluncem zalitém dni na kolejích.