REPORTÁŽ: Budeme se opakovat, ale co s tím, když je to pravda. Májový čas jsme se zkrátka a dobře rozhodli strávit ve východních Čechách. Primárně nás zajímala zdravotnická zařízení, a to jak soukromá, tak státní či krajská.
foto: SinMed.cz/Pohled z lanovky
Současně s tím jsme se předposlední květnový víkend zastavili u Dobrušky na festivalu doVALfest, kde už druhým rokem striktně zakazují prodej alkoholu.
Protože jde o úžasný region, po nedělní návštěvě rychnovské nemocnice jsme vyrazili do Orlických hor. Jak nás totiž v Rychnově upozornili, některá místa jsou prý „bohem zapomenutá“. Po práci jsme se tedy rozhodli udělat něco pro vlastní tělo a vyrazili na přibližně patnáctikilometrovou trasu. Zamířili jsme konkrétně do Orlického Záhoří, odkud vede nová lanovka směrem k rozhledně na Velkou Deštnou.
Překvapilo nás, kolik tam bylo lidí. Slyšeli jsme více ukrajinštiny a polštiny, ale ani Češi se v davu rozhodně neztratili. Během parného nedělního odpoledne zde panoval ruch téměř jako na Václavském náměstí nebo na hlavním nádraží. Přesto všechno fungovalo naprosto perfektně, což jsme začali doceňovat až postupně.
Obsluha lanovky totiž byla velmi slušná, vstřícná a ochotná, opravdu bez jediné chyby. Myslíme si ale, že o tomto místě stále ví poměrně málo turistů. Tím se vlastně potvrdila slova rychnovského rodáka Karla Malého, který nás na popisovanou túru upozornil.
Lépe než v zimě
Jak řekl: „Většina turistů zůstává přímo v Deštném nebo na Šerlichu, přitom Orlické Záhoří je vzdálené jen asi osmnáct kilometrů a nabízí skvělé zázemí i nádhernou přírodu.“ Východočeský kmet nelhal.
Bylo víc než patrné, že to zde lidé dělají s nadšením a velkým nasazením. Navíc se v regionu nadále rozvíjí infrastruktura, chystá se prý dostavba penzionu i další atrakce pro děti. Rodiny tak budou mít o víkendovou zábavu postaráno a turistický ruch může dále výrazně růst.
Příjemné bylo také občerstvení. Jeden kiosek se nachází dole u nástupu na lanovku, druhý nahoře. I tam se o návštěvníky stará přímo obsluha lanovky, která si zaslouží opravdu samé superlativy. Nad jejich tempem se pěly ódy ve všech jazycích.
Pokud odmyslíme lidi, budování nových zastávek a počasí, zůstane před námi úchvatná scenérie Orlických hor. Je snad ještě hezčí než v zimě, kdy sem tisíce lidí míří na sjezdovky do Deštného, Říček, Orlického Záhoří nebo Zdobnice za sněhem a typickou horskou atmosférou.
Ačkoli jsme nachodili tisíce a tisíce kroků, ačkoli nás v závěru bolely nohy a těšili jsme se už jen na návrat do Prahy, pracovního nasazení nelitujeme. Viděli jsme téměř vše, co šlo, spojili jsme příjemné s užitečným a každou minutu hodnotíme jako nezapomenutelnou.