RECENZE: Nejde o recenzi společného titulu, jako tomu bylo v případě Vysvědčení (Argo & Kalibr, 2026) od Davida Urbana a Vladimíra Zlého, to musím zdůraznit jako první. Jde o dvě nové knihy. V případě Jana Mašaty hovořím o Mrtvých deštích, u Martina Goffy o Bezvýznamné události ze série Ve výslužbě.
foto: SinMed.cz/Kniha Martina Goffy a Jana Vašaty
Oba tituly kromě žánru spojují ještě další skutečnosti. První je vyhraněná ústřední postava. Mašata používá Ivana Rotta, zatímco Goffa svého osvědčeného Arnošta Milotu. Jde o někdejší policisty. Druhou věcí je rozsah. Zhodnotím ho tak, že zaujme i méně zdatné čtenáře, které vyděsí pohled na produkci J. K. Rowlingové pod pseudonymem Roberta Galbraitha. A pak je tu ještě úžasná noirová atmosféra.
Mrtvé deště. Jedná se o kriminální román z Plzně, jehož nejsilnější částí je popis. Mašata od první do poslední stránky ukazuje sílu vět zasazených do současného světa. Jím vykreslená atmosféra mě okamžitě pohltila, stejně jako nekompromisní osud hlavní postavy, bývalého policisty Ivana Rotta. Potkáváte se s ním v době, kdy ho saniťáci vezou domů. Postupně zjistíte, že jde o pětačtyřicetiletého muže, který narazil na nejhorší zeď svého života. Nemá vlastně nic, co by mohl dělat, na co se těšit. Změnu v jeho životě přivodí únos rodinného příslušníka a specifické vraždy, k nimž ve městě dojde. Rott se pohybuje ve čtvrti zvané Ležatá osma, v místě plném drog, kriminálníků a nebezpečí. Mašata věrně zachytil nejen prostředí, potěšily mě také dialogy. Někdy bych se každopádně nebál přitvrdit. Poslat někoho „k šípku“ v momentě, kdy po mně chce prodávat drogy, je hodně eufemistické zvolání. To je však jediná piha na kráse jinak velice kvalitní kriminálky. Vydává ji MOBA, dávám 75 procent. Body jsem mimochodem ubral ještě za obálku, která mi v dnešním světě umělé inteligence přijde zbytečně tmavá a jednoduchá.
Bezvýznamná událost. Chce se mi hned na tomto místě říct, že jde o typického Goffu. To by ovšem čtenářům, kteří ho neznají, příliš nepomohlo. Takže raději od základu: Autor, který píše pod uvedeným pseudonymem, se v minulosti předvedl mnoha příběhy s kriminalistou Mikulášem Syrovým a novinářem Markem Vrázem. Za svůj román Dítě v mlze obdržel Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku roku 2016. Knížka má zhruba 220 stran, takže ji zvládnete za víkend. Goffa píše lineárně, bez „okecávání“, staví na konfliktech i lidských příbězích. Ve své aktuální próze je mimochodem onou bezvýznamnou událostí krádež vozidla a pátrání po pohřešovaném mladíkovi. Spojení obou linií naznačovat nechci. Knihu jako detektivku hodnotím velmi pozitivně, dávám jí 78 procent. Líbila se mi od první do poslední stránky, a to včetně charismatické obálky, jejíž styl je použitý v celé řadě Ve výslužbě. Nejlepší bude, když ji nakloníte proti světlu, abyste viděli ten krásný detail deště. Goffu jako vždy vydává Mladá fronta.
