ROZHOVOR: Linka bezpečí. Všichni ji považujeme za jakousi samozřejmost, přitom plní nesmírně důležitou součást záchranné sítě pro děti, které se dostaly do neřešitelné situace. Přesto je Linka bezpečí plná naděje, že to dává smysl. Michaela Klofcová z Linky bezpečí odpovídá na otázky serveru SinMed.cz.
foto: SinMed.cz/Telefon, ilustrační foto
Vaše statistiky dlouhodobě ukazují tisíce nedovolaných dětí měsíčně. Jak se vyrovnáváte s vědomím, že dítě v akutní sebevražedné krizi může po desátém marném pokusu o spojení s vámi telefon prostě položit?
Personální kapacity Linky bezpečí, které by zajistily vyšší odbavenost tzv. prvovolání našich klientů (nutno zmínit, že druhé a další volání mají již poměrově výrazně vyšší dovolatelnost, a proto jsou děti, které se na první dovolání nedovolají, vyzývány automatickou hláškou k druhému pokusu) jsou pevně vázané na naše rozpočtové možnosti. Linka bezpečí není plně financována státem, byť si to mnoho lidí může myslet. Polovinu celého rozpočtu si musíme sehnat sami. Naším cílem je zvýšit procentuální zapojení státu do financování našich služeb (ideálně až na 80 či 90 procent) a předvídatelné financování, například pomocí zařazení linky do mandatorních výdajů státu.
Linka bezpečí je nízkoprahovou službou, pro děti je zdarma, anonymně a telefonicky dostupná v režimu 24/7. Může sloužit jako místo prvního kontaktu, například v momentě náhlé duševní krize, ale i jako místo, kam se klient obrací opakovaně, například v mezičase, kdy čeká na další termín u jiného specialisty, psychologa, psychiatra, psychoterapeuta. Je potřeba dodat, že krizová intervence má svá specifika, tedy přednosti (nízkoprahová služba), ale i limity (s klienty se pracuje jinak než třeba v rámci systematické psychoterapie). Linku bezpečí vnímáme jako plnohodnotnou součást psychosociální sítě, která je dětem v ohrožení k dispozici.
Dnešní generace dětí vyrůstá na sítích a preferuje chat nebo zprávy před voláním. Vy stále držíte primárně telefonní linku. Nepřicházíte tím o šanci pomoci těm nejuzavřenějším dětem, které se prostě bojí mluvit nahlas?
Linka bezpečí není primárně telefonickou linkou, nabízíme v rámci odborných služeb i služby chatu i e-mailu. Telefon má nejvyšší počet kontaktů, protože jej klienti nejvíce využívají, navíc přímý kontakt umožňuje lepší kontakt s klientem - konzultant slyší emoce klienta, pracuje lépe s jeho prožíváním, než je tomu u psaného textu. Introvertnější děti nebo jednoduše ty, pro které je daný problém jednodušší sdílet psanou formou, využívají ale služeb e-mailu a chatu. Dětem nabízíme i preventivní obsah.
Pracovat na lince znamená denně poslouchat příběhy o zneužívání, sebepoškozování a beznaději. Jaká je reálná životnost vašeho konzultanta? Nedochází u vás k takové fluktuaci, že většinu hovorů nakonec odbavují sice nadšení, ale nezkušení studenti, kteří nemají šanci zvládnout extrémně složité kazuistiky?
Práce konzultanta na Lince bezpečí je psychicky náročná a klade vysoké požadavky nejen na odbornost, ale i na osobnostní předpoklady. Máme propracovaný systém postupného zaškolování, hlídání nováčků těmi nejzkušenějšími, pravidelné setkání po každé směně, supervize, kontrolní náslechy... Velmi dbáme na to, abychom do reálného provozu přivedli vždy až profesionály, kteří nejprve pracují pod dohledem zkušenějších kolegů. Na Lince bezpečí naštěstí nedochází k fluktuaci, která by se vymykala jiným oborům činnosti, lidé oceňují její vysokou smysluplnost. Někteří kolegové pracují na Lince jen rok či pár let, jiní ale zase deset, patnáct, dvacet let.
Někteří kritici tvrdí, že Linka bezpečí až příliš rychle aktivuje policii nebo OSPOD, což může v rodinných vztazích napáchat nevratné škody. Kde máte tu hranici, kdy „jen“ posloucháte a kdy už „udáváte“ rodiče, aniž byste měli plný kontext situace?
Kontakt třetích stran typu policie, OSPOD a jiné orgány nám ukládá zákon, jehož literu ctíme a vždy jednáme v nejvyšším zájmu dítěte. Intervencí tohoto typu je kolem 220 ročně (ze 100 000), přičemž nejčastěji jde o Záchrannou službu ČR, v případě vyhodnocení, že dítě či student již není schopen spolupracovat a život je ohrožen, následuje Toxikologicko-informační středisko.
Citelně narůstá problém s AI, kterou si mladí lidé vychovají jako svého „zpovědníka" nebo kamaráda, přitom AI je jen chladný stroj. Velké společnosti vyvíjející AI navíc nyní trénují hlasové verze, s kterými si lidé nebudou dopisovat, ale přímo s nimi mluvit, mít je neustále na sluchátku. Jaké toto představuje riziko?
Vstup AI do terapeutických služeb představuje riziko, ale i příležitost. Zaznamenáváme případy, kdy se na nás děti obracejí poté, co se v rámci AI konzultace dostaly do slepé uličky a dále jim konverzace již žádný nový podnět nepřinášela, nebo také v případech, kdy AI naše služby přímo doporučuje, což kvitujeme. Za nás tato doplňková služba přímý lidský kontakt nikdy nenahradí, v pečujících oborech je vytvoření reálného vztahu přímo předpokladem dobrého vykonávání těchto služeb.
Podpořit nesmírně důležitou práci Linky bezpečí můžete ZDE. Je to pomoc každému konkrétnímu dítěti, které se dostalo do neřešitelné situace a pro nějž je podaná ruka Linky bezpečí možná tou poslední záchrannou instancí.