ROZHOVOR: Nezisková organizace, která už od roku 2015 odstraňuje stigmata spojená s psychickými problémy mladých lidí i celé společnosti. Mluvit spolu, sdílet své myšlenky i starosti. Být součástí. Server SinMed.cz vyzpovídal vedoucí psycholožku organizace Nevypusť duši Kláru Lampovou.
foto: Nevypusť duši, se svolením/Klára Lampová, vedoucí psycholožka organizace Nevypusť duši
Vaším heslem je, že: „Duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické“. Jak se vám daří myšlenku osvěty a destigmatizace dostávat do českých škol a jak na ni reagují studující a vyučující?
V prvních letech, kdy Nevypusť duši začalo jezdit do škol, se naše programy zaměřovaly především na osvětu a destigmatizaci a otevírání samotného tématu duševního zdraví a prevence. V posledních letech je zřejmé, že se téma posunulo. A jak vyučující, tak studující vnímají duševní zdraví jako součást školy. Zároveň s větší otevřeností tématu se také vynořuje více potřeb: jak pomoci, jak podpořit vztahy ve škole, kam se obrátit na další služby. S tím se posouvá i obsah naší práce. Jdeme více do hloubky, předáváme praktické tipy a dovednosti a vytváříme nástroje, které jim mohou usnadnit práci, a nezaměřujeme se pouze na podporu jednotlivce, ale i na propojení komunity kolem nich. Zkráceně už většinou nezačínáme úplným základem, protože ho často znají a to nám umožňuje jít dál.
Dnešní doba na mladé lidi klade obrovské nároky – sociální sítě, výkon, neustálé srovnávání. Co je podle vaší zkušenosti pro mladé největším rizikem? Co je trápí nejvíce a co by potřebovali od nás dospělých nejvíce slyšet?
Na tuto otázku není úplně jednoduchá a jednoznačná odpověď. Jde vždy o kombinaci několika oblastí, které mohou být potenciálním rizikem. Jednou oblastí je určitě tlak, který zmiňujete, ze sociálních sítí, ale i třeba školy nebo blízkého okolí. Mladí lidé se často srovnávají a kladou na sebe velmi vysoké nároky. Dnešní doba je také velmi rychlá. Vše je hned dostupné online. A i negativní zprávy jsou tak téměř v přímém přenosu. Zároveň může být velmi náročné se od takových zpráv distancovat, a mnoho (nejen mladých) lidí pak má tendenci je více sledovat, a tím se zvyšuje i nepohoda. Vliv mají také vztahy s nejbližšími a okolím, které může mít každý mladý jiné. Co se ale ukazuje, je přání mladých, aby byli vyslyšeni a měli ve svém okolí někoho, komu se mohou svěřit a nebude je soudit, znehodnocovat jejich prožívání a vyjádří porozumění nebo snahu o něj.
Velmi často potřebují mnohem víc než radu a okamžité hledání řešení samotné vyslechnutí a prostor pro sdílení. V neposlední řadě pak mají vliv vrozené předpoklady, například pro rozvoj duševního onemocnění. Když se pak sejdou s více rizikovými faktory z okolí, mohou se rozvinout.
Destigmatizace v oblasti duševního zdraví se v posledních letech posunula, vnímáte, že stále existují rozdíly v tom, jak muži a ženy k tématu přistupují?
Přestože se téma posouvá napříč společností a otevřenost vůči němu roste u všech lidí, výzkumy stále ukazují určité genderové rozdíly v přístupu k péči o duševní zdraví. U mužů mohou stereotypní očekávání společnosti ovlivňovat ochotu se svěřit nebo vyhledat odbornou pomoc. Stigma tak může stále být bariérou, přestože povědomí o tématu obecně roste. Neznamená to nutně, že by se muži o téma duševního zdraví zajímali méně, spíše pro některé z nich může být cesta k vyhledání podpory složitější.
Často mluvíte o „krabičce první pomoci pro duši“. Můžete nám prozradit pár základních věcí, které by v takové pomyslné krabičce měl mít každý z nás, abychom měli podporu v náročných časech?
Pro takové situace máme u nás na webu vypracovaný krizový plán, který všechny důležité oblasti obsahuje. Ve chvílích, kdy přijde náročná chvíle nebo krize, se často stává, že si nevzpomeneme na věci, které nám mohou pomoci nebo pomáhají, protože naše mysl je plná prožívané těžkosti. Mít tak po ruce sepsaných pár na míru ušitých tipů může být velmi užitečné. Patří tam lidé, na které se mohu obrátit, místa, kde se cítím dobře, činnosti, u kterých je mi dobře apod.
Z obecnějšího hlediska je pak fajn znát základní krizové kontakty na Linku bezpečí 116 111 (pro děti a studující do 26 let) a Linku první psychické pomoci 116 123 (pro dospělé). Obě jsou anonymní, nonstop, zdarma a na jejich webu poskytují i chat. Pak mohou posloužit základní krizové techniky - např. všech pět pohromadě nebo dechová cvičení.
Pracovat s tématy duševního zdraví a obtíží může být náročné. Jak vy v týmu „nevypouštíte duši“? Máte nějaké vlastní tipy na to, co vám pomáhá i ve chvílích, kdy řešíte náročné situace?
Za mě jsou nejdůležitějším zdrojem blízké vztahy, které mám mimo pracovní prostředí. Pomáhá mi věnovat se aktivitám, u kterých můžu vypnout, protože mě pohltí a soustředím se jen na ně. V práci nám pak jsou podporou pravidelné supervize a intervize, v rámci kterých se můžeme věnovat náročným situacím, které přišly, a navzájem se podpořit. A v neposlední řadě maličkosti, kterými si udělám přes den radost a pak se i ten náročný den snáší lépe.
V rámci týmu se snažíme spolu občas trávit čas i jinak než pracovně. Každý rok jezdíme na lektorský výjezd, kam zveme i celý lektorský tým a věnujeme se mimo jiné teambuildingovým aktivitám. A také každé léto jezdíme na strategické plánování, které je sice primárně pracovní, ale umožňuje nám sedět večer u ohně a povídat si.
