REPORTÁŽ: Co dělat v takovém horku? Odpověď je jednoduchá, vyrazit do terénu. Zatímco jeden z našich reportérů zamířil na Coolin Festival na Kmochově ostrově v Kolíně, další se jel vykoupat na Slapy, my jsme zůstali v hlavním městě a vydali se do historického centra Prahy.
foto: SinMed.cz/Spontánní módní show v centru Prahy
Původní plán byl docela ambiciózní. Chtěli jsme během pátečního dopoledne a sobotního rána projít Týnský chrám, Pražský hrad, Staroměstské náměstí, Zlatou uličku, Katedrálu svatého Víta i Prašnou bránu. Už po první hodině nám ale bylo jasné, že jsme si ukousli příliš velké sousto. Tropické teploty nás doslova přilepily k rozpáleným chodníkům, a tak jsme reportáž nakonec zúžili na Václavské a Staroměstské náměstí.
Už cesta tramvají po nábřeží byla zkouškou odolnosti. Zatímco jindy si cestující okamžitě hledají volné místo k sezení, tentokrát jsme byli rádi, že můžeme stát u otevřeného okénka. Proudil jím alespoň občas chladnější vzduch. Ani ten ale příliš nepomohl. Od podolského bazénu do centra jsme jeli necelých dvacet minut, přesto jsme vystupovali úplně promočení.
Tentokrát nám to vlastně ani nevadilo. Potili se úplně všichni.
Když jsme dorazili na Staroměstské náměstí, bylo nám už fuk, že máme propocená trička. Horký vzduch se téměř nehýbal a většina turistů se náměstím spíš ploužila, než aby si návštěvu užívala. Občas někdo vytáhl mobil, pořídil pár fotografií, asijské turistky se chránily deštníky před ostrým sluncem. Jenže pořád chyběl nějaký pořádný námět.
„Vyfoťte si mě.“
Pak jsme přestali hledat, a on si našel nás.
Centrem se rozezněl hluboký zvuk motoru a mezi davy se objevil kropicí vůz Pražských služeb. Ledová sprcha byla doslova vysvobozením. V jediném okamžiku spojila Čechy, Němce, Italy, Španěly, Japonce i další návštěvníky pod osvěžující vodní mlhou.
A právě tehdy přišla inspirace.
Mladá Turkyně se zastavila, narovnala záda, vypnula prsa, roztáhla ruce a s úsměvem nastavila tvář proudu vody. S nikým se nevítala, jednoduše si užívala okamžik. Začala spontánně pózovat, nechala se celá zmáčet a nepřestávala se smát.
Nezaujala jen nás. Fotoaparáty a mobily vytáhli i další turisté. Její bezprostřednost ji evidentně bavila, a tak se ještě několikrát otočila směrem ke kropicímu vozu. Dokonce i jeho řidič na okamžik přibrzdil, aby zjistil, co se kolem něj vlastně děje.
Muzeum, naše spása
Celá scéna netrvala déle než dvě minuty, přesto ji zachytilo hned několik objektivů, jak jsme si později ověřili na dalších fotografiích.
Ledová voda a kouzlo neplánovaného okamžiku nám připomněly, že ani čtyřicetistupňové vedro nemusí člověku zkazit náladu. Někdy stačí úplná maličkost.
Potom jsme se pěšky vydali na Muzeum. Nechali jsme si ujet hned několik souprav metra. Vzduch, který se před jejich příjezdem žene tunelem do stanice, nás totiž během několika minut dokonale vysušil. Krátká přestávka přišla vhod.
Domů jsme se vrátili kolem sedmé večer s tím, že reportáž okamžitě dopíšeme.
Nestalo se.
Počítač zůstal vypnutý. Namočili jsme ručník do studené vody, položili si ho na záda a šli si lehnout k televiznímu přenosu šipek. Na psaní byl čas až druhý den.