REPORTÁŽ: Sněžka, Labský důl, Pančavský vodopád, pramen Labe, Luční bouda, Černá hora, Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn, Harrachov a Mumlavský vodopád. To jsou místa, která jsme během několikadenního pobytu v Krkonoších postupně navštívili. Jednou jsme se soustředili na jídlo, podruhé na ceny a jindy, jako v tomto případě, na pořádek a celkový stav turisticky vytížených lokalit.
foto: SinMed.cz/Horská túra
V minulosti se v médiích objevovaly reportáže upozorňující na nepořádek v horách. Často se týkaly Sněžky a jejího nejbližšího okolí. Tato starší zjištění však z vlastní zkušenosti potvrdit nemůžeme. Během desítek našlapaných kilometrů jsme totiž neviděli jediný odhozený papír, sáček nebo plastovou lahev. Dokonce ani cigaretové nedopalky, a to už je co říct.
Kdo nikdy nechodil po horách, toho možná překvapíme, ale jen málokde se nacházejí odpadkové koše. Důvody jsou ekonomické, ale jde také o to, aby se k odpadkům nedostala zvířata, která by je mohla roznášet do širokého okolí. Pravidlo je jasné, kdo si co přinese, ať si také odnese.
Kdo ví, možná právě absence košů vede návštěvníky k větší odpovědnosti.
Chodili jsme vždy po vyznačených cestách. Pod nohami nám praskaly větve, kořeny, tu a tam se odrazil kámen nebo nám v ponožkách skončila hlína. Ale čím více jsme procházeli jednotlivé trasy, tím větší překvapení v nás vyvolával pořádek, který v horách panoval.
Začalo to vlastně už cestou na Vrbatovu boudu.
Čisto jako v hotelu
Z Medvědína jde o několikakilometrové stoupání, během něhož jsme zaznamenali snad všechny věkové kategorie návštěvníků. Do prudšího kopce šlapaly i děti. Potkali jsme také několik seniorů s berlemi, dokonce jednu paní na vozíčku, kterou si budeme ještě dlouho pamatovat.
Vozíček byl delší a speciálně přizpůsobený pohybu v náročnějším terénu. Zůstali jsme stát v úžasu nad tím, s jakou vervou a úsměvem si razila cestu během sobotního vedra.
Kolem Vrbatovy boudy, které se věnujeme samostatně, byly desítky, ne-li stovky turistů. Počet se jen těžko odhaduje, protože pravidelná autobusová linka odvážela a přivážela další skupiny návštěvníků. Seděli jsme pod boudou na kamenech a sledovali okolní šrumec.
V podstatě každý měl v ruce lahev, tatranku nebo chleba. Dost lidí kouřilo. Přestože jsme následně procházeli okolí, nikde nebylo nic pohozeného. Výše zmíněný řopík cestou na Labskou boudu hovoří za vše. Zastavilo se u něj kvůli fotografii mnoho kolemjdoucích, ale ani zde jsme žádný nepořádek nenašli.
Těžko říct, co se za poslední roky změnilo. Každopádně platí, že pořádek v navštívených částech Krkonoš byl téměř dokonalý. Pro české hory i jako vizitka České republiky před zahraničními návštěvníky jde o další důkaz toho, že se postupně učíme lépe pečovat o prostředí, ve kterém žijeme, a více si uvědomujeme jeho hodnotu.