KOMENTÁŘ: Zpráva, kterou přinesl Zdravotnický deník, vyvolala na severu Čech zasloužené pozdvižení. Rumburská nemocnice má od 1. ledna 2027 přijít o své dětské oddělení, a to z důvodu odchodu klíčového lékaře. Krajská zdravotní (KZ) představila starostům Šluknovského výběžku projekt transformace na tzv. „komunitní nemocnici“, kde by měla zůstat jen jednodenní chirurgie a léčebna dlouhodobě nemocných (LDN). Oprávněná bouře nevole ze strany místních samospráv však odkrývá mnohem hlubší problém: fatální manažerské selhání při řízení péče na periferii kraje.
foto: SinMed.cz/Nemocnice Rumburk
Současná krize v Rumburku není bleskem z čistého nebe. Je logickým vyústěním dlouhodobé neschopnosti Krajské zdravotní stabilizovat personál v okrajových částech regionu. Argument, že péči paralyzuje odchod jednoho lékaře, je z hlediska krizového řízení velkého zdravotnického holdingu neomluvitelný. Pokud chod celého oddělení stojí a padá s jediným člověkem, nejedná se o smůlu, ale o absenci robustní personální politiky.
Místo aktivního řešení a zajištění lékařských posil volí Krajská zdravotní cestu nejmenšího odporu, tou je rušení akutní péče. Značka „komunitní nemocnice“ v tomto kontextu nepůsobí jako moderní zdravotnický koncept, ale jako pouhá zástěrka pro řízenou degradaci služeb.
Manažerská paralýza ředitele Tichého
Ústřední a pro mnohé nepochopitelnou postavou celého příběhu je ředitel zdravotní péče rumburské nemocnice Michal Tichý. Přestože je ve funkci již několik let, výsledky jeho řízení vyvolávají vážné pochybnosti o jeho schopnosti nemocnici reálně vést a rozvíjet. Úkolem ředitele oblastní nemocnice je bojovat za svůj region, aktivně vyhledávat nové kádry a vytvářet prostředí, ze kterého lékaři neutíkají.
V Rumburku však vidíme pravý opak. Ředitel pasivně asistuje u rozpadu klíčových oddělení a nemocnice se pod jeho rukama smršťuje. Skutečnost, že MUDr. Tichý i přes tyto zjevné neúspěchy zůstává dlouhodobě ve své funkci a Krajská zdravotní tento stav tiše toleruje, je alarmující. V jakékoliv jiné firemní struktuře by manažer, pod nímž dochází k takovému omezování provozu a ztrátě schopnosti poskytovat základní péči, musel již dávno vyvodit osobní odpovědnost.
Starostové jako poslední záchranná brzda
Víkendová a noční pohotovost pro děti je v odlehlém Šluknovském výběžku absolutní nutností, nikoliv nadstandardem. Je proto zcela logické, že se starostové regionu bouří a chtějí za zachování dětské péče bojovat. Velmi dobře totiž vědí, že jakmile se akutní oddělení jednou uzavře a personál se rozuteče, jeho obnova je v budoucnu prakticky nemožná.
Místní samosprávy nyní suplují roli, kterou měla plnit Krajská zdravotní. Brání dostupnost péče pro desetitisíce obyvatel výběžku, kteří nemají luxus rychlého dojezdu do velkých krajských center.
Čas na změnu
Krize kolem dětského oddělení v Rumburku přesahuje hranice jednoho města. Je to varovný signál o tom, jak Krajská zdravotní přistupuje ke svým menším nemocnicím. Pokud vedení KZ nedokáže zajistit základní personální obměnu a drží ve vedoucích funkcích manažery, kteří situaci dlouhodobě a prokazatelně nezvládají, nelze očekávat obrat k lepšímu.
Zrušení dětského oddělení by nemělo být jen strohým bodem v restrukturalizačním plánu. Mělo by být silným impulsem k personálnímu zemětřesení v samotném vedení nemocnice. Obyvatelé Šluknovského výběžku si zaslouží manažery, kteří nemocnici budují, nikoliv ty, kteří ji postupně zavírají.