Pokud si nepamatujete, kde jste nechali klíče, možná byste si měli zkontrolovat své vnitřní hodiny. Podle nové studie publikované v časopise Neurology totiž slabší a rozbitější cirkadiánní rytmus, onen slavný vnitřní dirigent, který řídí, kdy spíme, jíme a přemýšlíme o tom, že bychom měli začít cvičit, může zvyšovat riziko demence. A nejen to: pokud vrchol vaší denní aktivity připadá spíš na čas odpolední kávy než na ranní rozcvičku, jste prý také v hledáčku nechtěného hosta hlav lidí ve stáří.
foto: SInMed.cz/Sluneční hodiny
Vědci z Texaské univerzity připevnili na hruď 2 183 dobrovolníků (průměrného věku 79 let) malé monitory aktivity a nechali je sbírat data v průměru 12 dní. Poté je sledovali další tři roky. Výsledek? Lidé s nejslabším a nejvíce „roztěkaným" cirkadiánním rytmem měli téměř 2,5krát vyšší riziko, že jim bude diagnostikována demence než ti s rytmem pevným jako rocková kapela na koncertě. A ti, jejichž denní aktivita vyvrcholila až po 14:15, měli o 45 % vyšší riziko než ti, kteří své hemžení odbývali dříve.
„Změny v cirkadiánních rytmech jsou spojeny se stárnutím a naše studie naznačuje, že jejich narušení může být rizikovým faktorem pro neurodegenerativní choroby,“ uvedla autorka studie Wendy Wang s vědeckou střídmostí, která by možná potřebovala trochu toho pozdně odpoledního kofeinového nakopnutí.
Představte si svůj cirkadiánní rytmus jako osobního asistenta. Ten dobrý vám řekne: „Šéfe, je 22:00, vypněte tu série a jděte spát, ráno vás čeká důležité vzpomínání." Ten rozladěný jen pokrčí rameny, nalije si třetí espresso ve 23:30 a zamumlá: "Nedáme si ještě jeden díl toho výborného seriálu?" Studie vlastně říká, že když je tento asistent líný a neorganizovaný, může to v mozku nadělat pěknou paseku, narušit spánek, zhoršit úklid toxických bílkovin a možná i rozdmýchat zánět.
Výsledek?
Vaše paměť může začít vypadat jako scénář od Christophera Nolana, skáče tam a zpět, ale bez nolanovsky charismatického hlavního hrdiny, který vede děj k happy endu.
Je to podobné, jako byste chtěli, aby váš mozek fungoval jako dobře naolejovaný stroj, ale místo toho dostává chaotické pokyny od hodin, které se zasekly v časové smyčce a místo oleje na promazání sype do hodin jemný písek. A my všichni víme, jak dopadne den, kdy se vám rozbijí hodinky: chodíte pozdě, máte hlad v nevhodnou dobu a nakonec zapomenete, proč jste vlastně šli do lednice, kde jste nechali klíče. A může to dojít až tam, kdy si někdo vzpomene, že byste měli zbytek života strávit v pečovatelském domě.
Studie naznačuje, že péče o cirkadiánní rytmus by mohla být novou metodou v prevenci. Doktorka Wang zmiňuje světelnou terapii nebo změny životního stylu. Zatímco čekáme na další výzkum, můžete zkusit tyto metody, které váš vnitřní časovač možná postaví na nohy (a vaše vzpomínky udrží v lepší formě než zápletky v telenovele):
-
Světlo jako drogista: Ráno se vystavte jasnému, ideálně dennímu světlu. Řekněte hezky batikovaně „dobré ráno, slunci (nebo alespoň silná žárovko, když je pod středoevropským mrakem). Večer naopak utlumte modré světlo z obrazovek. Vaše šišinka (epifýza) to ocení víc, než když ji budete celý večer hypnotizovat Netflixem.
-
Rutina jako britská královna: Choďte spát a vstávejte pokud možno ve stejnou dobu, a to i o víkendu. Jistě, je to svatokrádež, ale váš mozek miluje předvídatelnost víc než fanoušci telenovel další nevěru mezi postavami.
-
Odpoledne bez prokrastinace: Pokud můžete, naplánujte si náročnější činnosti (fyzické i mentální) na dopoledne a časné odpoledne. Večer nechte na „úklid" mozku a regeneraci. Tím nenápadně popostrčíte svůj vrchol aktivity směrem k „lepší" skupině z výzkumu.
-
Pohyb jako katalyzátor: A ano, pohyb, cvičení, už je to tady. Pravidelná fyzická aktivita během dne, ideálně ne před spaním, rytmus skvěle synchronizuje. Nemusíte zvedat činky, stačí svižná procházka. Ale je potřeba. Hýbejme se, aby s námi na stará kolena nehýbala demence.
-
Večeře ne na dobrou noc: Snažte se nechat si 2-3 hodiny mezi posledním jídlem a spánkem. Trávení v noci je pro tělo jako spustit vysavač o půlnoci, nikdo z toho není nadšený.
