KOMENTÁŘ: Přerozdělení 7,9 miliardy z VZP jako zrcadlo krize z roku 2012

Poslanecká sněmovna v březnu 2026 schválila mimořádný zásah do financování veřejného zdravotního pojištění. Bezmála osm miliard korun se přesune z účtů Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) směrem k zaměstnaneckým pojišťovnám. Jakkoliv tento krok vyvolává na politické scéně bouřlivé debaty, z historického hlediska nejde o bezprecedentní událost. Pouze se otočil směr toku peněz a reálná hodnota přesouvané částky zůstává překvapivě podobná.

Aktuální legislativní řešení otevírá hlubší otázku o funkčnosti a stabilitě standardního přerozdělovacího mechanismu. Ukazuje se, že při extrémních výkyvech v příjmech a výdajích nedokáže systém situaci stabilizovat automaticky a vyžaduje manuální ad hoc zásahy zákonodárců.

Záchrana VZP v roce 2012 a matematická realita odvodů

Při srovnání obou historických milníků je nutné zohlednit tehdejší legislativní rámec a přesný účetní mechanismus. Na přelomu let 2011 a 2012 čelila VZP kritickému nedostatku financí. Vláda proto legislativně nařídila mimořádný zásah do systému přerozdělování. Všechny pojišťovny musely jednorázově odvést jednu třetinu zůstatků ze svých základních fondů, a zároveň bylo do systému rozpuštěno masivních 95 procent prostředků ze Zajišťovacího fondu.

Tento hrubý odvod činil jen u třetiny základních fondů 5,37 miliardy korun, které se staly součástí prvního přerozdělování v roce 2012. Vzhledem k nastavení přerozdělovacího klíče na tom masivně vydělala právě VZP, která z takto vytvořeného balíku získala čistou finanční injekci přesahující 3 miliardy korun.

Zaměstnanecké pojišťovny naopak zaznamenaly tvrdé čisté ztráty. Například největší z nich, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR (ZP MV ČR), musela do systému hrubě odvést 1,28 miliardy korun. Zpět z mechanismu přerozdělení ovšem získala jen zhruba polovinu. Její skutečná čistá ztráta z této jednorázové solidární operace tak činila 655 milionů korun.

Vliv inflace: Historické miliardy v dnešních cenách

Při porovnávání nominálních částek z roku 2012 a 2026 je nutné zohlednit vývoj kupní síly. Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) přesáhla kumulovaná inflace mezi lety 2012 a začátkem roku 2026 hodnotu 60 procent.

Z toho vyplývá zásadní srovnání:

• Celkový hrubý odvod: Účetní operace v hodnotě 5,37 miliardy korun z roku 2012 by v dnešních cenách představovala zásah do fondů ve výši zhruba 8,6 miliardy korun.
• Celková čistá ztráta zaměstnaneckých pojišťoven: Skutečný propad všech menších pojišťoven dohromady (odpovídající čistému zisku VZP ve výši cca 3,2 miliardy korun) by dnes po započtení inflace představoval společnou čistou ztrátu přibližně 5,1 miliardy korun.
• Reálný dopad na ZP MV ČR: Čistá ztráta této konkrétní pojišťovny (655 milionů korun) by v dnešních cenách znamenala propad přesahující 1 miliardu korun.

Zrcadlový obraz roku 2026 a absence zajišťovacích fondů

O čtrnáct let později sledujeme strukturálně totožný problém, ovšem se zcela opačným znaménkem. Zaměstnanecké pojišťovny se potýkají s napjatými rozpočty a hrozícím deficitem, zatímco VZP kumulovala obrovské přebytky, a to zejména za státem hrazené pojištěnce.

Sněmovna proto schválila novelu, která nařizuje vyvedení 7,9 miliardy korun z přebytků VZP a jejich proporční rozdělení mezi zaměstnanecké pojišťovny. Jak ukazuje inflační přepočet, reálná ekonomická hodnota současného přesunu se do určité míry blíží historickým objemům čistých ztrát z roku 2012.

Současný zásah je však legislativně a účetně odlišnou disciplínou. Zatímco v roce 2012 systém operoval s klasickými zajišťovacími (rezervními) fondy, které tvořily vyžadovaný bezpečnostní polštář, dnes jsou tyto fondy zrušeny. Systém místo nich přešel na využívání provozních fondů a Fondů obecně prospěšných činností, které mají primárně jiný účel než makroekonomickou stabilizaci.

Důsledek selhávajícího mechanismu?

Aktuální krok jasně dokazuje, že stávající systém zdravotní daně a přerozdělování neplní svou vyrovnávací funkci za všech okolností. Pokud musí stát zhruba každou dekádu sáhnout k nesystémovému jednorázovému transferu miliard mezi samostatnými právními subjekty, jednou zachraňovat giganta na úkor menších a podruhé naopak, ukazuje to na zranitelnost českého modelu.

Otevírá se tak legitimní prostor pro debatu o parametrických změnách přerozdělování a zavedení automatických stabilizátorů zdravotnických rozpočtů v době, kdy klasické rezervní polštáře pojišťoven již legislativně neexistují. Zkrátka nahradit současné „hašení požárů ad hoc zákony“ systémem chytrých pojistek, které by se v případě ekonomického otřesu aktivovaly samy.

Autor komentáře pracoval ve Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR jako ředitel pobočky Ústí nad Labem a Hradec Králové. Dále ve zdravotnických zařízeních v rámci Ústeckého kraje.