Den 1. Začátek nové sezony je na dohled. Sparta míří na jižní Moravu, kde ji hostí Brno. Očekával jsem jednoznačný průběh, málo orosených čel a úsměvy hostujících hráčů na všechny strany.
foto: SinMed.cz/Zápas pražské Sparty
Jenomže potom se rozběhl téměř dvoumetrový Daniel Vašulín a ještě v první půli skóroval. Myslel jsem, že špatně vidím. Snížení Mercada celkový obraz hry nezměnilo a další góly domácích přidali (šikovný) Ezeh a (neúnavný) Vachoušek.
Sparta se do metropole vrací s ostudou.
Den 2. ACS hostí Zlín, který považuji za slabý ligový průměr. Nadšení mu sice nechybělo, stačilo ale pouze na vyrovnání Daniela Šmigy v 57. minutě. Potom už úřadovala Sparta a vítězství 3:1 bylo zasloužené.
Komentáře na sociálních sítích alespoň na chvíli přestaly řešit obranu a majitele a začaly vyzdvihovat Brunesův výkon.
Den 3. Sparta vyjíždí do Mladé Boleslavi posílena domácím vítězstvím a enormním počtem fanoušků v zádech. Kdo ten mač viděl, asi si ho nebude chtít příliš připomínat. Bylo to šílené.
Nefungovalo prakticky nic. Hostující mančaft se snad bál i nahrát. Prostě zvláštní zápas. I takové se stávají. Bohužel se na konci nepískala remíza, ale výhra Boleslavi 2:0.
Vlna kritiky následně zachvátila snad celý český fotbal.
Francie
A mezitím jsou tu dva zápasy s Lyonem, které ještě přiložily pod kotel.
Zatímco doma jsme ukázali srdce, odvahu a chuť se rvát, čemuž odpovídalo i skóre 2:1, ve Francii to byla trochu jiná písnička. Vydržel jsem sledovat celý zápas, protože prohra k fotbalu patří. Navíc si nemyslím, jak mnozí píší, že to bylo až tak šílené.
Sparta dostala červenou kartu a většinu zápasu odehrála v deseti. Že gólman vyrazil balon před sebe? V takové rychlosti se mu nedivím. Surovčík není X-Man.
Tři obdržené branky samozřejmě bolí. Nedá se nic dělat, voda ve Vltavě teče dál.
Proč vlastně bilancuji dosavadní průběh sezony, je nasnadě. Po dlouhé době jsem se vypravil na již zmíněné sociální sítě a neuvěřitelně se „pobavil“ tím, kolik odborníků u nás máme.
Všichni do jednoho přesně vědí, co bylo špatně.
Chvíli je třeba odvolat kouče i s asistentem. Brian Priske a Diarmuid O'Carroll prý fotbalu nerozumějí. Proč by tedy měli pokračovat?
Pak přišla řeč na Tomáše Rosického. Také by měl podle drtivé většiny komentářů zmizet kamsi na úřad práce.
David Holoubek
Nesouhlasím.
V neposlední řadě to odskákali jednotliví hráči. Jeden málo běhal, druhý málo střílel a třetí pro změnu příliš máchal rukama.
Ze všech těch postojů, názorů a kritických ohlasů jsem se ovšem nedozvěděl nic, co by týmu skutečně pomohlo.
Narážky, aby se Daniel Křetínský vrátil do rodného Brna, nechávám stranou. Považuji je za přihlouplé.
Když jsem nad tím vším přemýšlel, vybavil se mi můj jmenovec David Holoubek a jeho trpělivá snaha zapracovat do týmu mladé hráče. Protože právě ty beru jako koření a zároveň největší poklad každého klubu. Jsou s ním prostě spojeni. Neberou ho jako přestupní stanici, jako Českou Třebovou, ale jako srdeční záležitost.
Sečteno a podtrženo: Holoubka bych vrátil do štábu, přibral pár juniorů, aby se otrkali, ale především bych přestal nadávat.
Jediné, co vedení ACS skutečně vytknu, je odchod Lukáše Haraslína.
Takovou pachuť jsem dlouho nezažil.