Jak spolu souvisí stres, střeva, mozek a přerušovaný půst? Vědecký výzkum na laboratorních modelech přináší informace o tom, že náš střevní mikrobiom může zásadně ovlivňovat psychiku a chránit nervovou soustavu. Ačkoli jsou studie teprve na začátku, rozhodl jsem se vyzkoušet tuto metodu na vlastním těle.
foto: SinMed.cz/Jídlo, ilustrační foto
Tento fascinující výzkum, zveřejněný v magazínu Nature, detailně popisuje, jak přerušovaný půst dokáže chránit náš mozek před vážnými následky chronického stresu, konkrétně před depresí a demyelinizací, což je poškození ochranných obalů nervových vláken. Klíčem k celému tomuto ochrannému mechanismu je takzvaná osa střevo-mozek, tedy obousměrná komunikační linka mezi naším trávicím traktem a centrální nervovou soustavou, ve které hraje hlavní roli střevní mikrobiom.
Když jsme vystaveni dlouhodobému stresu, v těle se spouští kaskáda negativních procesů. Stres narušuje složení střevních bakterií, což vede k zánětům a následně k poškození myelinu, izolace nervových buněk v mozku, jejíž ztráta je typická například pro roztroušenou sklerózu nebo těžké neurodegenerativní stavy.
Vědci v této studii zkoumali, co se stane, když do tohoto destruktivního řetězce zapojíme přerušovaný půst. Tedy půst, který doposud platil za jednu z nesčetných metod, jak se zbavit přebytečných kil.
Myši
Nutno zmínit, že výzkum prozatím probíhal na laboratorních myších, nikoliv na lidech. Výsledky ukázaly, že cykly hladovění a krmení dokážou mikrobiom zásadně proměnit a posílit. Půst prý stimuluje růst specifických prospěšných bakterií, které produkují klíčové metabolity, jako jsou mastné kyseliny s krátkým řetězcem. Tyto látky pak putují krví až do mozku, kde tlumí zánět a podporují přežití i obnovu oligodendrocytů, buněk odpovědných za tvorbu a opravu myelinu. Díky tomu si testované subjekty i pod velkým tlakem udržely zdravou strukturu mozku a nevykazovaly známky chování podobného depresi.
Jak výzkum probíhal?
Vědci si zkoumané myši rozdělili na dvě skupiny. Obě vystavovali stresujícím podnětům. Jedna část měla po stresujících zážitcích neomezený přístup k potravě. Druhá skupina podléhala metodě přerušovaného půstu. První vzorek po čase vykazoval známky apatie, daleko hůře zvládal stresové situace. Naopak druhá skupina jevila známky se stresem se zdravě poprat.
Moderní západní životní styl plný neustálého uzobávání jídla a chronického stresu naši osu střevo-mozek přetěžuje. Tento objev dává odborníkům do ruky silný argument pro to, že úprava stravovacích návyků může fungovat jako legitimní preventivní nástroj v neuropsychiatrii. Přirozené antidepresivum, uměle nastavený nedostatek.
Střevnímu mikrobiomu se v moderní medicíně občas přezdívá „druhý mozek“, protože obsahuje miliony neuronů a produkuje až 90 procent veškerého serotoninu v těle, což je neurotransmiter zásadní pro dobrou náladu. Přerušovaný půst navíc v těle spouští proces zvaný autofagie, což je v podstatě buněčný úklid, při kterém buňky požírají své vlastní poškozené části a tím se omlazují. Samotný myelin, který půst pomáhá chránit, funguje v mozku jako dokonalejší izolace elektrických kabelů a zrychluje přenos nervových signálů až stokrát oproti neizolovaným vláknům.
Na vlastní kůži
A protože stres je jedním z hnacích motorů naší společnosti, rozhodl jsem se do toho skočit rovnýma nohama a výzkum na myších převést do praxe na vlastní osobě. Jenže narazil jsem na problém. Přerušovaný půst stojí na pravidlech 16/8. Tedy šestnáct hodin nejíst, osm jíst. Většinou od dvanácté polední jíst, (zdravé) hody pak ukončit v osm večer. A druhý den zase. Jenže já už teď léta jedu v režimu 18/6. Ve dvanáct něco malého spolknu, v šest v podvečer pak polknu něco malého na rozloučenou a pak už nic. Nějak se mi tak biologické hodiny nastavily samy. Vzdoruji lépe stresu? Nemám s čím porovnat, protože takhle se stravuji vlastně odnepaměti.
Teď je tu ještě jeden problém. Laboratorní myši jistě nedostávali dle chuti sladké limonády nebo dortíky a sušenky s bonbóny. Nejde jen držet přerušovaný půst, ale také si řádně naplánovat, co do sebe budeme sunout za živiny. Je rozdíl mezi tím, když si otevřete šestákovou detektivku, nebo když si otevřete Dostojevského. Obé je čtení, ale tu skutečnou hodnotu jde vysledovat jen u jednoho. Ten samý přístup by pak měl platit i u toho, co servírujeme našemu druhému mozku.