ROZHOVOR: „Prase umře na červenku, televize na Zelenku,“ říkávalo se v někdejší Československé televizi. Dnes média kolem zvířecích chorob přenosných na člověka našlapují velmi opatrně, stejně jako mnozí odborníci.
foto: SinMed.cz/Ptáci, ilustrační foto
Do redakce nám přišlo několik dotazů, nakolik lze věřit tvrzení vedení pražské zoo, že situaci kolem ptačí chřipky vyřešilo tak, aby bylo možné zahradu bez rizika navštěvovat.
„Věřím našim odborníkům ze zoo, i když už vím, že ve skutečnosti vlastně úplně nic jistého není,“ řekla pro SinMed.cz předsedkyně Výboru životního prostředí, veřejného prostoru a pohřebnictví Lucie Kubesa (ODS). Měli jsme štěstí, protože se právě chystá na jednání o budoucnosti městských holubníků, které se uskuteční v Praze 9.
„Mluvila jsem o tom s brněnskými veterináři a pedagogy z brněnské veterinární univerzity. Ptačí chřipka přenosná na člověka samozřejmě je, to potvrzují zprávy ze světa, ale u nás přenos ze zvířat na člověka ani mezi lidmi zaznamenán nebyl,“ tlumočila slova jednoho z profesorů.
Překvapil ji tím, že nechce zveřejnit své jméno. S ohledem na expresivní projevy na sociálních sítích to však chápe. Současná hyperkorektní doba kolem nemocí přenášených ze zvířat na člověka je podle ní natolik vyhrocená, že leckdo nechce riskovat střet s aktivisty. Dozvěděla se například, že vědci neumějí předem přesně určit druh ptáka, který na virus ptačí chřipky uhyne, a který jej bez vlastních následků jen rozšíří dál. Vývoj lze očekávat, ale jeho podobu dnes nikdo přesně nepředpoví.
A přišla řeč i na městské holubníky?
„Samozřejmě. Profesor vyprávěl historky z Brna, kde se podobně jako v Praze řeší přemnožení holubi. Nedávno otevřeli v bohunické věznici takzvaný městský holubník, o který se starají vězni. Zda je to součást práce s odsouzenými, nebo další forma trestu, nevím. Faktem ale je, že u vězňů může nastat snaha používat ochranné pomůcky nedůsledně a při práci se zvířaty či jejich trusem může vzniknout problém v podobě nákazy nemocemi přenosnými z holuba na člověka, třeba i ve snaze dostat se z vězení ven. Náměstek brněnské primátorky pro životní prostředí Filip Chvátal se těší, že město oproti předchozímu holubníku ušetří na pracovnících díky zapojení pěti vězňů v substituční léčbě. Já bych určité obavy měla,“ uvedla Kubesa.
„Ptala jsem se také, jaké choroby holubi přenášejí. Pražská záchranná stanice, pod kterou městský holubník spadá, zmínila léčbu salmonelózy, psitakózy a toxoplazmózy. Profesor se mě při té příležitosti znovu ptal, zda už chápu, proč nechce zveřejnit své jméno. Viděl mé profily na sítích. Nelibě nese, co se kolem městských holubů na sociálních sítích odehrává. Aktivisté prezentují holubníky jako spásu měst s přemnoženými holuby. Zpozorněla jsem, když mi vysvětloval, jak se mohla v pražském holubníku objevit toxoplazmóza. Ta je spíše nemocí hlodavců či koček, které uloví nakaženou myš. Ve městech se však holubi pohybují spolu s potkany nebo u vody s nutriemi, na místech, kam lidé nosí potravu. Pak k přenosu dojít může. V Praze je situace obdobná.“
Flegrovy závěry
Na přetřes přišel v debatě i profesor Jaroslav Flegr.
„Usmála jsem se, když mi profesor popisoval léčbu toxoplazmózy. Připomnělo mi to dobu před více než deseti lety, kdy se o ní začalo mluvit v souvislosti s výzkumem profesora Flegra. Tvrdil, že z hlediska zdravotního nemusí mít pro člověka zásadní význam, ale může ovlivňovat chování hostitelů. Podle něj toxoplazmóza mění povahu lidí, zpomaluje jejich reakční časy, například pomalejší úhyb před autem. Nakažení mají údajně asi 2,7krát vyšší pravděpodobnost dopravní nehody než nenakažení. Parazit může měnit i hladinu testosteronu a tím ovlivňovat sexuální chování. Zda souvisí s nižší porodností, však žádné prameny nepotvrzují. Člověk je mezihostitelem toxoplasmy jako kterýkoli jiný savec. Přesto se ukazuje, že zoonózy či ornitózy, tedy nemoci přenosné ze zvířat nebo ptáků na člověka, není radno podceňovat,“ doplňuje Kubesa.
Dalšími chorobami zjištěnými v pražském městském holubníku jsou salmonelóza a psitakóza.
„Profesor zvážněl. Salmonelóza je mezi ptáky poměrně rozšířená, její léčba bývá dlouhodobá a složitá, původcem jsou odolné bakterie rodu Salmonella. Často infikují již vajíčko. Mládě pak uhyne při líhnutí či krátce po něm. Pro běžného člověka bez úzkého a opakovaného kontaktu s holuby je riziko malé, vyšší je u osob s oslabenou imunitou. Vdechnutí prachu s bakteriemi, viry či plísněmi, například při úklidu půd, balkonů či právě holubníků, může vést k nákaze. Léčba zahrnuje střevní dezinficiens, adsorbencia (například živočišné uhlí) a léky proti zvracení,“ doplňuje pražská zastupitelka.
Psitakóza, známá také jako papouščí nemoc, se přenáší především vdechnutím prachu z trusu či peří. V holubnících, kde se ptáci běžně setkávají s patogeny mimo zařízení a léčba probíhá až při projevech nemoci, může představovat problém. Na rozdíl od salmonelózy vyžaduje antibiotika předepsaná lékařem, kterého je nutné vyhledat při podezření na nákazu.
„Z toho plyne jediné: při obsluze a údržbě městských holubníků je nezbytné důsledně dodržovat bezpečnostní a hygienická opatření,“ uzavřela politička.