ROZHOVOR: Co všechno obnáší náročná práce pracovníků Charity? A jaký naopak mají její podporovatelé přehled o využití svých příspěvků? S jakými výzvami se dnes charitativní organizace potýkají? Na otázky redakce SinMed.cz odpovídaly Jitka Jandáková, hlavní ekonomka Charity Česká republika, a Iva Kuchyňková, manažerka pro advokační činnost v sociální oblasti.
foto: SinMed.cz/Geriatrie
Jaký podíl finančních darů od veřejnosti směřuje přímo na pomoc klientům a jaký na provozní náklady organizace?
Jitka Jandáková: Za Charitu Česká republika lze říci, že z darů jde 5 procent na režijní náklady, tedy na další rozvoj a propagaci sbírky či dárcovských projektů, a zhruba 5–10 procent na provozní náklady, které přímo souvisejí s projekty realizovanými z účelové části sbírky nebo dárcovského projektu.
Které sociální a zdravotní služby v současnosti považujete za nejvíce podfinancované a jaké by mělo dopady jejich případné omezení?
Iva Kuchyňková: Za dlouhodobě podfinancované považujeme zejména služby, které pomáhají lidem včas a v jejich přirozeném prostředí: terénní sociální služby, odborné sociální poradenství, služby pro rodiny s dětmi, nízkoprahové služby, služby pro lidi bez domova, odlehčovací služby a služby pro seniory a lidi se zdravotním postižením. Ze zdravotních služeb je to zejména domácí mobilní hospicová péče. Právě tyto služby často brání tomu, aby obtížná situace nepřerostla ve vážnou krizi.
Jejich omezení by se velmi rychle projevilo v životech lidí i v nákladech pro veřejný systém. Znamenalo by delší čekací doby, horší dostupnost pomoci v menších obcích, větší tlak na rodiny a neformální pečující, ale také více lidí v nemocnicích, pobytových zařízeních, azylových domech nebo na ulici. Pokud se omezí včasná pomoc, problémy nezmizí, pouze se přesunou do dražších a krizovějších částí systému.
Počet lidí, kterým Charita pomáhá, dlouhodobě roste. Ve kterých oblastech zaznamenáváte největší nárůst poptávky po pomoci?
Iva Kuchyňková: Největší nárůst vidíme u lidí i domácností, jež se dostávají na hranici finanční únosnosti. Častěji se na nás obracejí rodiny s dětmi, samoživitelé, senioři, lidé se zdravotním omezením i pracující domácnosti s nízkými příjmy. Velkým tématem je dostupnost bydlení, rostoucí náklady na energie a potraviny, zadlužení a exekuce.
Roste také potřeba potravinové a materiální pomoci, odborného poradenství a podpory při jednání s úřady. V některých regionech vnímáme i větší poptávku po službách pro lidi bez domova, po domácí péči a po podpoře seniorů, kteří zůstávají sami a nemají dostatečnou rodinnou nebo komunitní oporu.
Jakým způsobem kontrolujete transparentnost využití darů a jak mohou dárci ověřit, na co byly jejich prostředky konkrétně použity?
Jitka Jandáková: Každý dar v naší organizaci evidujeme a přiřazujeme k účelu, na který byl poskytnut, a to prostřednictvím nastavených procesů účetnictví, interní kontroly a pravidelného reportování. To znamená, že přesně víme, na co jsou darované prostředky použity.
Využití darů pravidelně kontrolujeme a je zpětně dohledatelné na konkrétní výdaje. O nakládání s prostředky také reportujeme veřejným institucím a dárcům.
Dárci se na nás mohou kdykoli obrátit a požádat o informace o využití svého daru.
S jakými největšími sociálními problémy se dnes vaši pracovníci setkávají v českých městech a obcích, jde o osamělost seniorů, bezdomovectví, zadlužení rodin, nebo jiné problémy?
Iva Kuchyňková: Naši pracovníci se stále častěji setkávají s kombinací několika problémů najednou. Nejde tedy jen o osamělost seniorů, bezdomovectví nebo zadlužení rodin odděleně, ale o situace, kdy se nízké příjmy, drahé bydlení, dluhy, zdravotní problémy a psychická zátěž vzájemně prolínají.
Velmi silným tématem je dostupné bydlení a riziko jeho ztráty. Vedle toho narůstá zadlužení domácností, potíže s orientací v systému dávek státní sociální pomoci, osamělost seniorů, vyčerpání pečujících rodin a zhoršující se duševní zdraví. V praxi často vidíme, že lidé přicházejí až ve chvíli, kdy už je jejich situace velmi vážná. Proto je důležité, aby pomoc byla dostupná včas, srozumitelně a co nejblíže místu, kde lidé žijí, a aby pomoc dávky státní sociální pomoci byla účinná.
Ve zdravotnické oblasti se v současné chvíli obáváme masivního vstupu praktických lékařů do domácí péče, což by snížilo kvalitu, bezpečnost i komplexnost zdravotní péče. Nyní je tato záležitost předmětem jednání.