„Byznys pana Babiše?“ Wagenknecht po dvou letech ticha promluvil

02. 07. 202605:10

ROZHOVOR: Z tématu zdravotnictví a nakládání s veřejnými prostředky se náš rozhovor s předsedou hnutí JSME TEAM Lukášem Wagenknechtem postupně stočil k současnému premiérovi Andreji Babišovi. Bývalý senátor tvrdí, že jeho byznys platí všichni daňoví poplatníci. A co hůř, dochází prý k takzvanému přebírání státu.

„Byznys pana Babiše?“ Wagenknecht po dvou letech ticha promluvil
foto: SinMed.cz/Lukáš Wagenknecht

Dlouhodobě se věnujete tématu transparentnosti a boje proti korupci. Kde dnes podle vás existují největší korupční rizika v českém zdravotnictví?

Ve zdravotnictví se plýtvá veřejnými prostředky stejně jako v jiných odvětvích. Prvním velkým auditem, který jsem dělal před více než patnácti lety, byla kauza Krajská zdravotní. Šlo nejenom o předražené nákupy, ale také o to, že se nakupovalo to, co nebylo vůbec potřeba. Jednoduše se z dotací pořídil robot. Přitom nemocnice měla ve sklepě ještě jeden a nepoužívala ho. Dodávku samozřejmě vyhrála předem domluvená společnost na základě zmanipulované veřejné zakázky. Celé to organizovali místní politici.

Chápu.

Uvádím ten příklad proto, že ve zdravotnictví vidím jako důležité téma nakupování věcí, které jsou opravdu potřeba.

Ale určitě lze pokračovat.

Ano. Další oblasti, na které bych se určitě zaměřoval, jsou systémová pravidla. Třeba taková úhradová vyhláška nebo definování seznamu hrazených úkonů a jejich cen. To je téma, které by mělo být pod pořádným dohledem. Jeden odstavec v ní může vynést miliony nebo desítky milionů nejednomu politikovi, který může ovlivnit její schvalování a vlastní zároveň různá zdravotnická zařízení. U nás mě napadají hned dva lidé ve vládě, kteří by s tím mohli mít problém.

Dobře. Pojďme se ještě držet tématu mimo politiku. Ve zdravotnictví se každoročně rozdělují stovky miliard korun z veřejného zdravotního pojištění. Jsou podle vás současné kontrolní mechanismy dostatečné, nebo by bylo potřeba posílit dohled?

U nás je kontrola veřejných prostředků taková polovičatá. Nejvyšší kontrolní úřad nemůže kontrolovat hospodaření nemocnic a zdravotnických zařízení zřizovaných kraji nebo obcemi. Politici se tomu systematicky brání od revoluce. Pokud se už nějaká kontrola u státních nemocnic nebo dotací na zdravotnictví provede, tak si z toho žádná vláda většinou nic nedělá. Zprávu si přečtou, rozporují a tím to končí. Kdybychom měli pravidla jako ve Velké Británii, Kanadě nebo třeba v Holandsku, tak by byl dohled mnohem lepší. U nás je to taková Potěmkinova vesnice.

Je vůbec schopen velké zakázky ohlídat ministr zdravotnictví?

Ministr jakéhokoliv resortu by měl nastavit pravidla, která by minimalizovala zneužívání peněz a tvrdě je vymáhat. U nás máme ještě hodně práce se s tím vypořádat. Když už se nějaká kauza otevře, třeba zásahem protikorupční policie, tak se díváme na to, jestli vůbec bude odvolaný management, který škodu připustil. Problém je v tom, že politicky dosazovaní manažeři mají vazby k aparátům stran, které je dosadili.

Opakovaně se objevují pochybnosti o některých veřejných zakázkách ve státních nemocnicích. Jaké konkrétní změny byste prosazoval?

Uvedu jen několik příkladů z mnoha. Povinné zveřejňování všech zadávacích podmínek, nabídek, smluv, a především proplacených faktur v otevřených datech. Zveřejnění smluv, často začerněných na většině stránek, v registru smluv ve formátu PDF je málo.

Další věcí jsou centrální nákupy a referenční ceny u standardizovaných položek, jako jsou léky, spotřební materiál, běžná technika. To by mohlo snížit jednotkové ceny, kdy se v mnoha případech nakupují stejné věci s rozdílem 50 procent ceny. Pokud by někdo vysoutěžil nižší cenu, ať si to nakoupí, ale dražší nákupy bych nepřipustil.

Jak hodnotíte současný systém obsazování vedení státních a fakultních nemocnic? Měl by být více chráněn před politickými vlivy?

Nepotismus a klientelismus jsou jeden ze zásadních problémů, se kterým se potýkáme. Úplně se tomu vyhnout asi nejde. Určitě bych se více zaměřil na fungování kontrolních orgánů, jako jsou dozorčí rady. U nás je to hodně často jenom politická trafika, kde chodí kamarádi politiků na chlebíčky. Mám s tím osobní zkušenosti, a to i ze současnosti.

Rozumím, na co narážíte.

Máme také problém s informováním ohledně odměňování managementu. Nedávno jsem četl, že jeden ředitel nemocnice si vyplácel 750 000 korun měsíčně. To je výsměch každému podnikateli a živnostníkovi, který platí daně. Jsem pro to, aby se manažeři odměňovali dostatečně, ale toto už je normální rozkrádání veřejných peněz. Jak je možné, že na to nikdo roky nepoukázal? Informace o mzdách lidí placených z veřejných peněz by měly být podle mě veřejné. Pak by ten, kdo takový plat schválil, rychle nesl politickou odpovědnost.

Mnoho odborníků upozorňuje na nedostatečnou ochranu whistleblowerů ve veřejném sektoru. Souhlasil byste?

Obdivuji každého, kdo se odhodlá k tomu oznámit korupci, kterou vidí na pracovišti. Skoro vždycky to dopadne tak, že o místo přijde. Dělá to vlastně pro dobro svého okolí s tím, že sám za to bude potrestán. Náš zákon je nastavený tak, že od oznámení korupce spíše odrazuje. Podle mě je to účelové, aby měli politici klid na práci.

Pokud by vaše hnutí získalo vliv na řízení státu nebo samospráv, jaká tři protikorupční opatření ve zdravotnictví byste považoval za absolutní prioritu?

Říct to v několika větách není lehký úkol.

Nemusíte se toho držet až tak rigidně…

Napadá mě rozšíření pravomocí NKÚ, zefektivnění fungování ÚOHS. Dnešní model antimonopolního úřadu nefunguje efektivně. Je potřeba maximální transparentnost. Všechny smlouvy, faktury a objednávky dávat na internet ve formě otevřených dat.

Chtěl bych určitě systémově řešit hmotnou osobní odpovědnost ve veřejném sektoru. Dneska se většinou nevymáhají ani ty 4,5 platy, které plynou ze zákoníku práce, když manažer nejenom ve zdravotnickém zařízení udělá předražený nákup o miliony korun. Na tuto oblast máme řešení. Ale není to jednoduché, pokud nemáte možnost to v praxi prosazovat. Proto jsme rozjeli platformu JSME TEAM. Chceme umožnit nezávislým osobnostem a odborníkům, kteří se nemusí bát politického aparátu, dělat správné věci.

Během prezentace, kde jste kandidátku představili, jste řekl: „Už mě zkrátka nebaví, abychom všichni z našich daní platili byznys pana Babiše…“ Pokud by tato úvaha byla správná, jak je možné, že nekonají úřady, státní zastupitelství, policie?

Je to několik věcí. Soudy u nás trvají nepřiměřeně dlouho. Utrácejí se tu miliardy za nesmysly, ale není dost peněz, aby se zaplatili odborníci pro orgány činné v trestním řízení.

Jak z toho?

Podle mě je nejhorší, když má ten, kdo páchá nějakou nekalost, možnost v průběhu vyšetřování měnit pravidla, aby se z trestného činu stal přestupek nebo běžný postup. Dělají to běžně oligarchové, velké korporace nebo lobbistické skupiny. Jednoduše si přizpůsobují samotné zákony a státní politiku tak, aby dlouhodobě sloužily jejich obchodním a mocenským zájmům. Říká se tomu převzetí státu. A toho jsme podle mého názoru opět svědkem s nástupem této vlády.

To nezní optimisticky.

Abych nebyl jen negativní, nějaká řízení a soudy už probíhají a proběhly. Evropský úřad boje proti korupci konstatoval, že kauza Čapí hnízdo je dotační podvod už před lety.

Tagy