REPORTÁŽ: Do Mostaru v Bosně a Hercegovině jsme se vydali ze Srbska. Nutno říct, že návštěva tohoto města rozhodně stála za to, přestože začátek cesty provázely nepříjemnosti.
foto: SinMed.cz/První návštěva toalety v Mostaru
Řidiči společnosti Globtour totiž i přes předem zakoupenou jízdenku s rezervací místa vyžadují povinné uložení větších zavazadel do zavazadlového prostoru. Za čtyřicetilitrový batoh si účtují poplatek dvě eura. V době platebních karet a mobilních aplikací by přitom málokoho napadlo vozit s sebou drobné mince v eurech. Bankomat se na autobusovém nádraží v Bělehradě mimochodem hledá dost obtížně.
Pokud dvě eura nezaplatíte, máte smůlu. Řidič vás do autobusu jednoduše nepustí a vaše rezervované místo mezitím obsadí někdo jiný. Právě tento přístup nám připadal zbytečně nekompromisní.
Starší autobus značky Setra navíc postrádal USB zásuvky a elektrické zásuvky pod sedadly byly nefunkční. Na několikahodinovou cestu to rozhodně není ideální vizitka dopravce.
Na okraji Mostaru, kam jsme dorazili časně ráno, jsme se zastavili v malé restauraci. Po noční jízdě horskými serpentinami nám byla zima, a tak jsme si chtěli objednat čaj. Když jsme nabídli českou padesátikorunu, majitel reagoval poněkud vulgárním zvoláním. Alespoň nás potěšilo, že za použití toalety nepožadoval žádný poplatek. Šlo sice o turecký záchod, ale byl zdarma. Po několika desítkách hodin se ostatně jednalo o náš největší zážitek.
Hotel příjemně překvapil
V Mostaru jsme se ubytovali ve tříhvězdičkovém hotelu Ere nedaleko autobusového nádraží. Protože zde právě končila rozsáhlá rekonstrukce a část patra ještě nebyla dokončená, nabídli nám zvýhodněnou cenu 31,50 eura za noc.
Ve srovnání s hotely, které jsme navštívili v Sofii, nás pokoj velmi mile překvapil. Byl prostorný, dokonale čistý a vybavený velkou televizí. Postele nabízely pohodlné vysoké matrace a klimatizace fungovala výborně, což jsme při venkovních teplotách okolo 40 °C opravdu ocenili.
Jedna vada se však přece jen našla. Ve sprchovém koutě byl kohoutek namontovaný obráceně, takže jeho ostrá hrana směřovala vzhůru. Při každém shýbnutí pro mýdlo hrozilo, že si o něj člověk rozbije hlavu. Ani silikon kolem vaničky nebyl zrovna ukázkovou prací. Mezi dlaždicemi zůstaly výrazné mezery. Za cenu necelých 800 korun za noc jsme ale tyto nedostatky bez větších problémů přehlédli, zvlášť když srovnatelné hotely v Mostaru stály téměř dvojnásobek.
Symbol města, který povstal z trosek
Naší první zastávkou byl slavný Starý most přes řeku Neretvu. Už při prvním pohledu jsme měli pocit, jako bychom se ocitli v orientální pohádce.
Kamenný most je přibližně 30 metrů dlouhý, čtyři metry široký a nad hladinou řeky se vypíná do výšky zhruba 24 metrů. Navrhl jej osmanský architekt Mimar Hajrudin a dokončen byl roku 1566.
Jeho historie je mimořádně dramatická. Přestál řadu válek i druhou světovou válku, během níž jej německá vojska podminovala, ale nakonec nezničila. Osudnou se mu stala až válka v Bosně a Hercegovině. Dne 9. listopadu 1993 se po intenzivním ostřelování zřítil do řeky Neretvy.
Obnova mostu prý stála přibližně 15,5 milionu dolarů. Do nové konstrukce byly zakomponovány i některé původní kamenné bloky a slavnostní znovuotevření proběhlo 23. července 2004.
Ve městě stojí také menší Krivá ćuprija (Křivý most) přes říčku Radobolju z roku 1558. Ani ten se nevyhnul pohromám. V roce 2000 jej strhla povodeň a o dva roky později byl obnoven.
Skok za padesát eur
Dodnes se v Mostaru udržuje tradice skoků ze Starého mostu do řeky Neretvy, která sahá až do 17. století. Místní skokani často čekají na mostě na turisty, a pokud se mezi nimi vybere dostatek peněz, obvykle kolem 50 eur, předvedou odvážný skok do ledové řeky.
Voda v Neretvě je překvapivě studená i během čtyřicetistupňových veder a proud je velmi silný. Přesvědčili jsme se o tom na vlastní kůži.
Historické centrum Mostaru tvoří spleť úzkých uliček s orientálním tržištěm, kde lze koupit vše od levných suvenýrů až po ručně vyráběné šperky. Nechybí ani množství restaurací a stánků s balkánskými specialitami.
Ochutnali jsme například pljeskavicu a další pokrmy z mletého masa. Příjemně nás překvapila i místní Orangina, která obsahuje viditelné kousky pomeranče a chutná výrazněji než verze prodávaná v České republice.
Mostar nás okouzlil atmosférou, historií i jedinečnou směsí orientální a evropské kultury. Přes nepříjemný začátek cesty šlo o destinaci, kterou bychom bez váhání doporučili každému, kdo chce poznat jinou tvář Balkánu.
Cílem reportáže nebylo jen poznání, zajímali jsme se rovněž o hygienu. Ta byla víceméně perfektní, ať už mluvíme o hotelích, dopravě nebo toaletách. Na první setkání s místním WC přesto ještě dlouho nezapomeneme.
Hodnocení dovolené: 90 procent